Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost Mercedes Dietrichsteinové, která neúspěšně usilovala o znovuzískání majetku v Mikulově a okolí. Rod, který po staletí patřil k nejvýznamnějším na Moravě, o něj přišel v roce 1946 na základě Benešových dekretů. Ústavní soud označil stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Dietrichsteinová u Okresního soudu v Břeclavi zpochybňovala důvody konfiskace a domáhala se určení, že její otec byl ke dni své smrti v roce 1964 stále právoplatným vlastníkem zemědělských pozemků a staveb, včetně zámku v Mikulově.
Žaloba směřovala proti sedmi veřejným institucím, které objekty spravují či na pozemcích hospodaří, například Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Povodí Moravy, Lesům ČR a také Jihomoravskému kraji.
Okresní soud žalobu zamítl v květnu 2010, Krajský soud v Brně verdikt potvrdil v roce 2013. Nejvyšší soud před dvěma lety odmítl dovolání Dietrichsteinové. Následovala ústavní stížnost, v niž Dietrichsteinová uvedla, že nezpochybňuje platnost dekretů, ale namítá nedostatky a pochybení při jejich aplikaci.
Ústavní soud označil pravomocný verdikt za řádně odůvodněný a nenašel důvod k zásahu ve prospěch Dietrichsteinové. Připomněl své starší stanovisko: žalobami na určení vlastnictví nelze obcházet restituční předpisy, které se týkají jen majetku zabaveného až po únoru 1948.
„Stěžovatelka podáním určovací žaloby zjevně sleduje obnovení vlastnického práva svého právního předchůdce, a to v situaci, kdy předmětné nemovitosti nabyl stát ještě před rozhodným obdobím, což lze za daných okolností kvalifikovat jako obcházení restitučních předpisů, kterýžto postup soudní ochrany nepožívá,“ stojí v usnesení.
Břeclavský soud při projednávání kauzy dospěl k závěru, že u otce Dietrichsteinové byl naplněn jeden z předpokladů pro konfiskaci majetku, a to německá příslušnost. Soud také poukázal na členství v Sudetoněmecké straně.
Jeho dceři se podle břeclavského soudu nepodařilo prokázat aktivní účast otce v odboji, což by mohlo znamenat výjimku z konfiskace. Dietrichsteinová s tímto hodnocením tehdejších událostí a otcova vystupování v období druhé světové války nesouhlasila.
Poslední naděje: Hrobka
V jiném sporu Dietrichsteinová usilovala o určení vlastnictvím několika objektů a zhruba 200 pozemků, které nyní náleží městu Mikulov. Okresní soud i tuto její žalobu zamítl, Krajský soud v Brně verdikt z větší části potvrdil. Nařídil ale břeclavskému soudu, aby se znovu zabýval vlastnictvím Dietrichsteinské hrobky. Dietrichsteinová podala před dvěma lety dovolání, o kterém zatím není rozhodnuto.
