Praha - Případ diskutovaného udání Milana Kundery už několik dní rozděluje laickou i odbornou veřejnost. Podle dokumentu, který má k dispozici Ústav pro studium totalitních režimů, udal někdejšího západního agenta Miroslava Dvořáčka Kundera. Literární historik Zdeněk Pešat se domnívá, že má udání na svědomí tehdejší student pražské filozofické fakulty Miroslav Dlask. Pravda ale nakonec může být na obou stranách. Sám Kundera obvinění popírá, nařčení se ovšem může bránit pouze soudní cestou.
Ústav nechce Pešatovu výpověď příliš komentovat, je ale připraven ho vyzpovídat a jeho tvrzení zaznamenat. O pravosti dokumentu, který hovoří o Kunderově udání, podle mluvčího Ústavu pro studium totalitních režimů Jiřího Reichla svědčí například jeho očíslování: „Číselná řada plynně navazuje, dokument má dobové jednací číslo a odpovídá všem dobovým a místně příslušným souvislostem. Je podepsaný policistou, který v té době sloužil na obvodním oddělení v Praze 6 a byl zařazen do oddělení pátrání, takže bylo v jeho přímé pravomoci přijímat informace o lidech jako byl Dvořáček.“
Jiří Reichl:
„Kolega z francouzského týdeníku L'Express, který má 2 miliony čtenářů, nemá nejmenší pochybnosti o tom, že by dokument byl zfalšován.“
Číslo občanského průkazu Milana Kundery ale na papíru chybí, což u mnoha lidí vzbuzuje pochybnosti o jeho pravosti. Ústav ale nevidí jediný důvod, který by ukazoval na manipulaci nebo zfalšování dokumentu. Adam Hradilek, který na kauze pracoval, si podle Reichla vyžádal a prostudoval všechny dostupné materiály. „To, že si někdo teď vzpomněl, že mu bohužel už mrtvý pan Dlask říkal, že udal kolegu Dvořáčka, je zajímavé stejně jako to, že stejný pan Dlask říkal Ivě Militké, že se o plánované návštěvě Dvořáčka zmínil Milanu Kunderovi,“ komentoval Reichl.
Dokument je volně přístupný veřejnosti
Historik Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny (ÚSD) Akademie věd se domnívá, že Kundera v roce 1950 jako student zapálený pro komunismus neudával agenta, ale informoval policii o podezřelé osobě na vysokoškolské koleji: „Byla to pro něho epizoda, proto na ni mohl po letech zapomenout.“ O pravosti zveřejněného policejního záznamu podle svých slov nepochybuje. Policisté neměli důvod zápis falšovat.
Pernes: Kundera neudával agenta, ale podezřelou osobu
Kundera měl podle Pernese jako předák kolejí odpovědnost, z níž vyplývaly povinnosti. Jestliže ho Dlask informoval o cizím člověku na kolejích, pak to oznámil na policii. Tehdy mu možná ani nedocházelo, že tím Dvořáčka může dostat na léta do vězení. Zvláštní podle Pernese je, že komunistický režim tohoto udání nepoužil proti Kunderovi mnohem později, když emigroval: „Zřejmě ho ve spise přehlédli.“
Stejný názor má i ředitel ÚSD Oldřich Tůma. Na tehdejší dobu podle něj nelze pohlížet dnešníma očima. V té době bylo mnoho mladých lidí komunismem nadšeno, věřilo mu. Bylo proto obvyklé, že pohyb podezřelých lidí, kteří by mohli být „nepřáteli režimu“, oznamovali bezpečnostním složkám.
Nakladatelé Kunderovi věří
Kundera už dříve celou záležitost označil za účelovou snahu pošpinit jeho osobu na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Většina jeho zahraničních nakladatelů mluví o odporném nařčení a nevěří, že by v roce 1950 udal policii agenta západní zpravodajské služby. „Mluvil jsem s Milanem Kunderou a ten to odmítá, já mu věřím, protože neexistuje jediný skutečný přímý důkaz o jeho vině,“ řekl ČT Michael Krüger z nakladatelství Hanser Verlag.
