Brno - Ústavní soud (ÚS) zrušil všechna rozhodnutí, podle nichž měla společnost Koh-i-noor vrátit polovinu nemovitostí v areálu v Praze-Vršovicích a vzácné obrazy dědicům původních majitelů továrny z rodiny Waldesových. Vyhověl tak stížnosti současného vedení Koh-i-nooru. Podle Ústavního soudu přišli Waldesovi o majetek podle Benešových dekretů ještě před rokem 1948, a proto nemají nárok na restituci.
Podle Ústavního soudu „je politováníhodné, že rodina byla perzekvována jak nacistickým, tak komunistickým režimem“. Restituce však připadají v úvahu jen v případě splnění zákonných podmínek. Waldesovi podle zákona nárok na vydání majetku nemají a soudy to podle ÚS nemohou obcházet vlastní interpretací. „Zmírňování křivd je kompetencí zákonodárců, nikoliv soudu,“ uvedl při čtení nálezu soudce zpravodaj Pavel Rychetský.
Kauza se vrací k obvodnímu soudu
Kauzou se musí znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 10. Bude přitom vázán právním názorem ústavních soudců. Současné vedení firmy, která vyrábí například slavné patentky, nález přivítalo. Znamená prý jistotu po 16 letech sporů, které poškozují obchodní zájmy firmy.
„Pro tu firmu to není příjemné z hlediska rozvoje. Bylo potřeba ustát i takové ty otázky dodavatelské. Vyvážíme do celého světa, 50 až 60 procent produkce jde do vyspělých zemí. I tam se ptají, jak to s Koh-i-noorem je. Pro nás to znamená jistotu v jednání,“ uvedl generální ředitel podniku Pavel Bohumínský. „Koh-i-noor může nadále působit tak, jak působil dosud. To znamená, že jsme uchránili řadu pracovních příležitostí pro lidi, kteří zde byli zaměstnáni,“ řekl právník Koh-i-nooru Oldřich Choděra.
Kromě nemovitostí se spor vede i o Kupkovy obrazy
Advokát trojice dědiců rodiny Waldesových Ivan Chytil nechtěl nález blíž komentovat, je prý příliš brzy. „Je potřeba se s tím seznámit a uvidíme, co bude dál. První osobní dojem samozřejmě není pozitivní,“ řekl Chytil.
Ústavní soud už letos v únoru odložil vykonatelnost rozsudku do doby, než o stížnosti rozhodne. Součástí sporu je kromě nemovitostí sbírka vzácných obrazů včetně děl Františka Kupky, jednoho z nejvýše ceněných českých malířů. Tržní hodnota nárokovaného majetku se může pohybovat až v řádu stovek milionů korun.
Pražský Koh-i-noor kromě patentek, neboli stiskacích knoflíků, vyrábí také například špendlíky, zipy, nýty a další galanterii. Svou produkci vyváží do více než 50 zemí.
Koh-i-noor ve stížnosti tvrdil, že soudy rozhodnutím ve prospěch restituentů prolomily Benešovy dekrety. Továrna byla totiž znárodněna v roce 1945, a ne až po komunistickém převratu v roce 1948. Restituce by se na ni tedy neměla vztahovat. Potomci zakladatele firmy naopak tvrdili, že Benešovy dekrety se případu vůbec netýkají, protože továrna byla poprvé zabavena už v průběhu druhé světové války. V roce 1939 převzala podíly Jindřicha Waldese a Zikmunda Waldese Velkoněmecká říše. Teprve po válce pak podnik Koh-i-noor znárodnil československý stát.
Ústavní soud se přiklonil k výkladu, podle kterého se Waldesovi po válce znovu stali formálně vlastníky podniku. Československo tehdy prohlásilo válečné zabavení majetku nacisty za neplatné. „Proto to mohlo zůstat rodině Waldesových a být zabaveno Benešovými dekrety,“ uvedl Choděra. Dekrety dopadly na řadu továren, bank, dolů a podniků ve strategických odvětvích, která chtěl přímo kontrolovat stát.
