Příbramský majitel pneuservisů František Kajgr před sedmi lety požádal o půjčku podnikatele a majitele společnosti Ravak Jindřicha Vařeku. Ten menšího partnera postupně připravil o podnikání i osobní majetek. Po letech těžkého dokazování to uznal zatím nepravomocně i Krajský soud v Praze. Kauzu zmapovala Reportérka ČT Jana Neumannová.
„Udělám z vás posledního bezdomovce v Příbrami." Půjčil si peníze, přišel o firmu i majetek
Reportéři ČT: Tygří převzetí (zdroj: ČT24)
František Kajgr řadu let vedl rodinnou firmu. „Děda začínal téměř před 90 lety s činností prodeje pneumatik, pneuservis na Dobříši byl tedy zároveň rodinný dům mého dědy,“ vypráví. „Otec mě přesvědčil, abych začal dělat s ním, že bychom mohli rodinnou firmu opět obnovit,“ popisuje.
„Napřed jsme byli v pronájmech, pak jsme začali postupně nemovitosti kupovat. Ty jsme zvelebovali a pak jsme si udělali postupem času síť vlastních pneuservisů. Byli jsme velká firma. Roční obrat jsme měli až 300 milionů korun a dělalo u nás prakticky 60 zaměstnanců, kteří byl rozděleni na všech pobočkách,“ říká Kajgr.
Před sedmi lety se rozhodl, že začne firmu rozšiřovat a mimo pneuservis udělá linku na zpracování starých pneumatik. O zavedený pneuservis přišel poté, co si od příbramského podnikatele a majitele firmy Ravak Jindřicha Vařeky půjčil 30 milionů korun.
Vařeka po čase přišel s požadavkem, že chce peníze vrátit dřív, než bylo původně domluveno. Podle něj byl František Kajgr předlužený. „On je předlužený strašlivým způsobem a dluží mně moc peněz. To jsou jeho problémy,“ komentoval to Vařeka.
Místo peněz akcie
Kajgr ale finance okamžitě peníze vrátit nemohl. „Všechny peníze měli zainvestované do zboží, protože třeba před zimní sezonou se musí nakoupit zboží třeba za 50 až 60 milionů. A po sezoně, když se vyprodá to zboží, peníze se zase používají dál na letní sezonu,“ vysvětluje.
Jindřich Vařeka podle Františka Kajgra jako náhradu požádal o akcie firmy. V tom spočívá základ sporu. Podle Kajgra se jednalo pouze o záruku za dluh. Vařeka ale tvrdil, že se tak stal vlastníkem firmy, protože za akcie zaplatil odpuštěním části dluhu.
„A pak už to šlo ráz na ráz. Jeden krok za druhým, všechno proti nám. Zavolal mě a mého syna 5. června 2014 a řekl nám: ‚Firma je moje, vy tady končíte. Z vás udělám posledního bezdomovce na Příbrami, přijdou dražby, exekuce, insolvence a končíte a vypadněte.‘ Vyhodil nás se synem. A bylo to. Šli jsme,“ popisuje situaci Kajgr. Celý majetek rodiny Kajgrů tak postupně získala rodina Jindřicha Vařeky.
„Největší chybu jsem udělal v tom, že jsem se vůbec spojil s Vařekou, že jsem si neověřil, co to je za člověka. Nenapadlo mě, že to je takový člověk, s takovou minulostí, že to byl bolševik, estébák a že by nás mohl takovým způsobem podvést,“ říká Kajgr.
Jindřich Vařeka, který zemřel v prosinci 2018, byl bývalý agent komunistické Státní bezpečnosti s krycím jménem Jindra. Po pádu komunismu se z něj stal podnikatel. Založil firmu Ravak, která prodává sanitární keramiku. Za dobu svého podnikání se dostal do podobných sporů s dalšími podnikateli. Figuroval i v komplikovaném případu krachu firmy Oleo Chemical, jejímž majitelům také půjčil peníze.
„Ravaku šlo o to, abychom firmu opustili a aby ji oni získali do svého vlastnictví za co nejnižší finanční prostředky,“ tvrdí zakladatel Oleo Chemical Kamil Jirounek. To však firma Ravak odmítá. „Ovládnutí a převzetí Olea Chemical, ať již nepřátelské nebo přátelské, nikdy nebylo cílem skupiny Ravak. Skupina Ravak usiluje o vrácení peněz a vystoupení z celého projektu,“ říká Martin Sup, právní zástupce společnosti Ravak.
Nepřátelské převzetí korporace, říká právník
Ve firmách nyní figurují vnuci Jindřicha Vařeky. Převzetí podnikání Františka Kajgra bylo podle nich v pořádku. „Pan Kajgr byl na konci svého podnikání nepochybně ve složité situaci. Jeho společnost na tom ekonomicky byla velmi špatně. To je nezpochybnitelný fakt. Svoji situaci se snažil vyřešit tím, že si nabral další půjčky, mimo jiné i od pana Vařeky staršího. Když pak nebyl schopen dluhy splácet a stál před rozhodnutím, kdy na sebe vyhlásit bankrot a čelit věřitelům, vyhodnotil si to tak, že pro něj bude lepší společnost prodat, protože tím může jenom získat,“ říká Filip Vařeka.
Podle odborníků ale byla Kajgrova firma v dobré kondici. „Ta společnost vytvářela celkem vysoký zisk, protože jeho roční hospodářský výsledek se pohyboval kolem 5 milionů korun,“ komentuje výsledky firmy děkan Fakulty financí a účetnictví VŠE Ladislav Mejzlík. „Myslím, že se to dá považovat za dobrou a výdělečnou firmu,“ dodává.
„Tento případ mohu hodnotit jako takzvané nepřátelské převzetí korporace, kdy určité subjekty připraví strukturu pohledávek, které uplatní v rámci insolvenčního řízení a prostřednictvím těchto pohledávek se dostávají přímo k této korporaci,“ komentuje případ právník Pavel Berger.
Ze společnosti Kajgr se mezitím stala firma Tiger. „Z toho, co se jmenovalo Pneu Kajgr, mávnutím proutku Vařekové udělali Pneu Tiger s. r. o., protože když to někdo vezme v telefonu a řekne Kajgr nebo Tiger, ono to splývá, takže jim to vyhovovalo, že nepřišli o zákazníky, tak udělali takovou věc,“ říká k tomu František Kajgr.
Podle vnuka Jindřicha Vařeky ale Kajgr popírá své minulé výroky. „Jindřich Vařeka starší akcie od pana Kajgra koupil, zaplatil za ně kupní cenu, pan Kajgr mu akcie předal, a aby toho nebylo málo, pan Kajgr u notáře místopřísežně potvrdil, že akcie panu Vařekovi prodal a že mu za ně byla zaplacena dohodnutá cena. Celý ten spor je pro mě nepochopitelně založen na tom, že pan Kajgr po měsících toto vše popřel a tvrdí, že vlastně nic neprodal,“ tvrdí Filip Vařeka.
Firma Kajgr je už dnes jen prázdná skořápka, nemá prakticky žádný majetek. Její činnost převzala firma Tiger. Rodina Jindřicha Vařeky navíc vlastní i soukromý majetek Františka Kajgra.
„Když jsme měli úvěr v bance, tak jsme zastavili veškerý svůj soukromý majetek, takže tím jsme přišli zároveň o veškerý soukromý majetek, protože to dostali všechno oni. Takže my jsme najednou zůstali úplně bez prostředků, bez koruny,“ říká Kajgr, který by se měl s manželkou dokonce vystěhovat z rodinného domu.
František Kajgr se nyní snaží u soudu dokázat, že firmu neprodal. Po šesti letech neúspěchu přišel první zlom. Insolvenční soud prvoinstančně rozhodl, že akcie firmy patří jemu.
„Hodnotím to jako subjektivní posouzení situace soudcem (Tomášem) Jirmáskem, které ovšem není podloženo žádným jiným důkazem než svědeckou výpovědí Františka Kajgra. Nepředpokládám, že takový rozsudek by mohl být potvrzen vyšším soudem,“ komentuje rozhodnutí soudu vnuk Jindřicha Vařeky Jan Šimek.
O tom, komu patří akcie firmy, již v minulosti jeden soud rozhodoval. Ten se přiklonil na stranu Jindřicha Vařeky. Nové rozhodnutí má však vyšší právní váhu. „Pokud bude v rámci insolvenčního řízení rozhodnuto o tom, že akcie patří do majetkové podstaty pana Kajgra, pokud o tom bude rozhodnuto pravomocně, tak tam patří, a to bez ohledu na to, jestli obecné soudy rozhodly jinak,“ shrnuje právník Michal Žižlavský.