Do databáze dobrovolných dárců krve, která pomáhá pejskařům, veterinářům i zvířecím klinikám, registrují své psy každý měsíc desítky jejich majitelů. Provozovatelé databáze se tak snaží změnit situaci, kdy majitelé psů museli vhodné dárce krve před potřebným veterinárním zákrokem hledat sami, například na sociálních sítích. Projekt je ve světě co do rozsahu i fungování unikátní.
Své dva slovenské čuvače přihlásil do registru i Roman Čech. O možnosti darování krve se dozvěděl na Facebooku. „Sám jsem zdravotník a vím, jak je to s potřebou krve u lidí. Říkal jsem si, že když je jí málo u nás, tak u zvířat to bude možná ještě horší,“ vysvětluje Čech svou motivaci.
Od té doby se na něj s prosbou o pomoc obrátily desítky lidí. „Na první transfuzi jsem šel s obavami, ale když jsem viděl, jak bezproblémově to fenky zvládají, tak jsem u toho zůstal. Už darovaly krev tolikrát, že to ani nedokážu spočítat. Od Červené tlapky vím, že máme v České republice odběrů bezkonkurečně nejvíc. Na veterině v Nuslích už nás dokonce znají tak dobře, že když urgentně shánějí dárce, tak jako první volají mně,“ dodal. V poslední době to bylo například pro pejska s nádorem. Tomu se díky transfuzi podařilo prodloužit život o půl roku.
Registr Červená tlapka se každým dnem rozšiřuje
Registr Červená tlapka, který od roku 2019 propojuje potenciální dárce krve s příjemci, se každým dnem rozšiřuje, v současnosti čítá 1238 psích dárců. Před jeho vznikem si zásoby krve vedly pouze některé veterinární kliniky, systém navíc nebyl propojený ani transparentní.
„Když jsme registr zakládali, dohledali jsme něco podobného v Argentině, kde počet psů v registru za několik let působení čítal kolem stovky. Česko je každopádně unikátní v množství dárců, kteří se do projektu zapojují. Je vidět, že jsme opravdu národ pejskařů,“ komentuje nárůst zájmu zakladatelka registru Alice Bílá.
Seznam všech dárců je k dispozici on-line. Ve chvíli, kdy je potřeba krev pro konkrétního psa obstarat, zadají majitelé do databáze své poštovní směrovací číslo a vhodného dárce v okolí kontaktují prostřednictvím webového formuláře. Komunikace následně probíhá pouze mezi majiteli mazlíčků.
„Odpadá tak ten hrozný stres, který se dostaví, když najednou potřebujete akutně pro svého psího kamaráda krev, ale netušíte, kde ji sehnat. Z vlastní zkušenosti víme, jak nepříjemná je to situace. Proto jsme taky před čtyřmi lety registr založili a jsme moc rádi, že funguje tak, jak jsme zamýšleli,“ vysvětlila myšlenku projektu Bílá.
Více než dvacet krevních skupin
Situací, kdy může pes transfuzi potřebovat, je celá řada. Kromě akutních úrazů a složitějších operací je to například chudokrevnost nebo otrava. Zatímco při první transfuzi může pes přijmout krev v podstatě od jakéhokoliv dárce nezávisle na své krevní skupině, při transfuzi opakované už se kompatibilita krevních skupin řešit musí. Těch u psů existuje šest hlavních a zhruba dvacet vedlejších.
„Naše zkušenost je taková, že pokud nás někdo osloví přímo a my sdílíme jeho žádost na našem facebookovém profilu, tak se zatím pokaždé podařilo dárce najít, zpravidla v řádu několika hodin, bez ohledu na roční dobu,“ popisuje úspěšnost dárcovství Bílá.
Ne všichni psi se ale mohou do databáze registrovat. Stejně jako u lidských dárců existují i pro odběr krve u psů určitá pravidla. Aby mohl pes krev darovat, měl by mít dobrý fyzický stav, váhu minimálně dvacet kilogramů a věk mezi dvěma a osmi lety. Krev se poté odebírá na vybraném zdravotním pracovišti a celý odběr většinou zabere od dvaceti do šedesáti minut. Odměnu za odběr zajišťuje každá veterinární klinika sama.
Velká poptávka je aktuálně i po souhrnném registru dobrovolných dárců krve pro kočky, kde je situace ještě komplikovanější. Právě pro tyto domácí mazlíčky je nutné najít dárce se specifickou krevní skupinou. Žádná taková platforma ale u nás ještě nevznikla. Česká databáze psích dárců nicméně slouží jako inspirace pro další projekty. Ze zahraničních je to na Slovensku fungující platforma Psí darcovia krvi a z tuzemských například Kapka pro ušáčka, právě vznikající registr dárců krve pro králíky.
