Snížit počet úrazů elektrickým proudem a zvýšit povědomí žáků o rizicích elektrického oblouku je cílem preventivního projektu pro školy. V Česku utrpí úraz elektrickým proudem asi 170 dětí za rok, uvedl přednosta Kliniky popáleninové medicíny pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Robert Zajíček. Tragicky končí třeba případy, kdy lidé lezou na nákladní vlaky ve stanicích.
Řada dětí neví o riziku zásahu elektrickým obloukem
3 minuty
Události: Příběhy dvou lidí, které kvůli neznalosti a neopatrnosti zasáhl elektrický proud
Projekt, který na webu nabízí informační videa i výukové materiály, je podle jeho zástupců určený především pro žáky osmých a devátých tříd základních škol a pro studenty středních škol. Na webu najdou zájemci vzdělávací video, ve kterém odborníci vysvětlují, jaké účinky má elektrický proud na lidské tělo. Dále pak, co je elektrický oblouk a jak tento fyzikální jev funguje.
Zrádnost drátů s vysokým napětím totiž spočívá v tom, že se jich nemusíte vůbec dotknout, přesto hrozí úraz. O takovém riziku však neví až třetina dotazovaných dětí. Elektrický výboj přitom může člověka zasáhnout i na vzdálenost půl metru. Takový výboj se nazývá elektrický oblouk.
„Doba trvání elektrického oblouku je velice krátká, jsou to setiny sekundy a během takhle krátké doby se dokáže vytvořit prostředí o teplotě, řekněme, deset tisíc i více stupňů Celsia,“ osvětloval nebezpečí děkan Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Vladimír Aubrecht.
Mladí lidé si riziko často neuvědomují
Lékaři ročně evidují čtyři stovky úrazů elektrickým proudem. Tragicky skončily třeba případy, kdy mladí lidé lezli na stožáry nebo nákladní vlaky ve stanicích. A nově mají doktoři zkušenosti i s pacienty, kteří se pouštějí do amatérských oprav elektrokoloběžek.
Vylézt na vagón pod dráty vysokého napětí napadlo také Davida Ziku a Simonu Riedlovou. Oba následně dostali zásah elektrickým proudem.
Riedlové bylo tehdy sedmnáct let. Na vagón ji přivedl nápad na netradiční fotku. Pak se omylem dotkla drátu a probudila se až v nemocnici. Léčba trvala osm měsíců. „Tolikrát jsem to chtěla vzdát, tolikrát jsem chtěla umřít. A jednou jsem si řekla, že odejdu z té nemocnice a odejdu z ní po svých,“ popisovala těžké období života. Svůj příběh vypráví i ve videu, které spolu s dalšími materiály připravili odborníci z řad lékařů, vědců i energetiků.
Ziku zásah proudem shodil z vagónu a při pádu si poranil krční páteř. Kvůli zranění ochrnul od pasu dolů. První měsíce se však musel soustředit na léčbu vnitřních zranění a popálenin. „Byl jsem opilý, byla noc a vylezl jsem na vlak, mám skoro dva metry, a jak jsem vysoký, tak nějak probila ta elektřina a to mě shodilo na zem,“ vzpomíná muž, který se v současnosti snaží zabojovat o kvalifikaci na paralympiádu.
David Zika a Simona Riedlová se nyní snaží předávat své příběhy dál, aby podobnou zkušenost jako oni, už nikdo jiný neměl.
