Vybudoval úspěšný podnik a pak si uvědomil, že všeho docílil v první půlce života. Z deprese se vyvinul záměr nabídnout změnu. Miliardář Libor Malý nyní věří, že za 100 let bude existovat svět bez peněz. Nové uspořádání společnosti by podle něj mohlo fungovat na principu: neřeš, co nemáš, a ani o to neusiluj, ale nabízej ostatním to, co máš.
Prosazování nápadu ekonomiky, v níž nehrají roli peníze, může působit nepatřičně z úst člověka, který se nemusí obávat o své bezprostřední existenční zajištění. „Přemýšlel jsem o tom, jestli náhodou nejsem divný v tom, že si můžu spoustu věcí dovolit, ale zkušenost mi ukazuje, že to není tak,“ uvedl podnikatel Libor Malý, který se svým majetkem řadí mezi miliardáře. Svým nápadem je ale nadšený a snaží se ho propagovat nejen na internetu, ale i při setkání s lidmi po republice.
Rozjel on-line projekt Hearth (v překladu krb), který prezentuje mikrokosmos jeho představy o ekonomice darů. „Celá myšlenka vznikla proto, že systém je založen na konzumu. Věci jsou kolem nás, já si je beru a konzumuju. To není udržitelné. Počet lidí na planetě roste, životní úroveň mnoha lidí roste, spotřeba roste, ale Země je pořád jenom kulatá. Není nafukovací. Jednoho dne se narazí na určité limity,“ myslí si Malý. Chtěl by otočit směr, ne věci brát, ale dávat.
Za dva roky se mu podařilo oslovit necelých deset tisíc lidí. „Mohlo by to být víc,“ připustil. Na druhou stranu upozorňuje, jak je naše myšlení ovlivněno kvantitou – že více je lépe. V tomhle případě říká, že lépe je lépe. „Já ale nemám ambici měnit svět,“ dodal. Projekt netvořil s představou, že nahradí stávající systém, finančně kapitalistický systém je podle něj to nejlepší, co jsme kdy vymysleli. Mohly by třeba fungovat souběžně. Zároveň se nestará, co se s původním modelem stane. Když vytvářel portál pro pracovní nabídky, neměl v úmyslu nahradit původní trh práce.
"Dalajlama říkal, že výborné je soutěžení, ale velmi škodlivé je soupeření. Když soutěžíte, tak se snažíte udělat to nejlepší, co ve vás je. Když soupeříte, tak se snažíte zbavit konkurenta. V mém systému je to úplně jedno. Mám radost, že se snažím dělat něco nejlepšího," řekl k otázce konkurence Libor Malý. "Nikdy jsem ve firmě nepodporoval soupeření. Když jsem viděl, že soupeří o pozici, tak jsem si je pozval a řekl: 'Takhle ne.' Plýtvá se totiž energií."
Darovat a nechtít nic na oplátku
To, co prezentuje, popisuje jako ekonomiku darů. Je to jednosměrný tok, nikoli směnný obchod, ke kterému bychom se historicky vraceli. Podstatou je, že jeden člověk dá potřebnou věc druhému, ale nic za to nechce. Očekává se ale, že podobným způsobem se obdarovaný zachová vůči někomu dalšímu, podobně potřebnému. Systém by měl navíc zapojit samočisticí mechanismy. Pokud by na něm chtěl někdo parazitovat a jenom brát, brzy mu lidé přestanou dávat.
Podle Malého každý něco má. I člověk, který pracuje od rána do večera a s prostředky vychází stylem z ruky do úst. „Věřím, že je velké množství lidí, kteří opravdu nemají nic, co by mohli dát materiálního. Ale oni mohou pomoct, třeba radou nebo tím, že pustí někoho sednout,“ zmínil. Vykládá si to jako otázku svědomí. Zjednodušeně to přirovnává i k dobrému skutku.
"Já vám to dám proto, že vy jste dobrý člověk, a já mám radost, že vám to můžu dát, a vy máte radost, že jste to zrovna sehnal. A já řeknu: já za to nic nechci, díky, pošlete ten dar dál. Vy až příště budete něco mít a potkáte někoho, kdo to potřebuje, tak to zase někomu dáte. Dar ekonomikou teče. Nic se nesměňuje. Mezi námi žádná směna neproběhne," popsal Libor Malý systém ekonomiky darů.
Složitá cesta k zavedení
Přiznává, že ve velkém se dnes tímhle systémem uživit nedá. „Žijeme ve společnosti, která je z 99 a více procent založena na tom, že potřebujeme peníze – hypotéky, zdravotní a sociální pojištění, internet, elektřina, telefon nebo benzin,“ zdůvodnil. V některých zemích se pokusili o odlišný přístup a i tyhle zkušenosti Malého okouzlily – jako Bhútán, kde se ekonomika měří pomocí hrubého národního štěstí.
Přestože ani to nezajišťuje bezchybnou a ideální společnost a stát se potýká s problémy, přijde mu příznačné, že místní firma nemaximalizuje zisk do nekonečna, ale řekne si, že stačí pět procent růst, a když mají ještě lepší výsledky, přebytek vrátí občanům. Jednoduchými kroky pomoci lidem kolem se podle Malého může vydat každý. Stačí i drobnosti, že nemohoucímu pomůžeme s těžkým nákladem do schodů.
