Chování lidí, kteří se stanou agresory, se dá mnohdy předvídat, říká krizový intervent, psycholog a psychoterapeut Tibor Brečka. Zdůrazňuje, že útok v Hradci Králové patří k „neuvěřitelným výjimkám“, podle kterých není dobré měnit pravidla.
„Musíme si uvědomit, že to je opravdu zcela výjimečný čin,“ říká Brečka. Pokud lidé zůstanou ve strachu, který jim našeptává, že se něco takového může stát kdykoliv, pak se podle něj začnou řídit podle pravidel světa, jež objektivně nejsou reálná.
Týká se to například věku pachatele, říká Brečka. Ten by neměl vést k nějaké generalizaci, která by se týkala celé této věkové skupiny, tedy podezírat ji z větší násilnosti. „Může to být spíš další část skládačky, další informace, která nám něco indikuje,“ řekl ČT24. „Některé výzkumy mluví o vzrůstání brutality jejich trestných činů,“ připouští psycholog. „Tato událost může být střípek, který naznačuje, že tyto studie mohou být správné,“ dodává.
Pro pochopení incidentu v Hradci Králové podle Brečky bude důležité, aby se podařilo co nejlépe zjistit duševní stav pachatele. „Právě tyto informace nám pak umožní lépe pochopit situaci,“ věří Brečka. Policie zatím motivy pachatele nezná.
Útočník může svůj záměr naznačovat
„Problematikou varovných signálů se zabývám delší dobu. Podařilo se nám identifikovat čtyři desítky takových signálů, které jsme rozdělili do šesti skupin. „Agrese může být plánovaná i spontánní, obě se dají na základě nějakých signálů předpovědět,“ pokračuje Brečka.
Podle psychologa není důležité jen tyto náznaky odhalit, ale zejména na ně přijít včas, aby se dalo plánovanému činu i zabránit. U zkratkovité agrese je prostor na reakci menší, už jen proto, že vychází mnohdy z nějaké nedávné změny v životě agresora.
U plánované agrese bývá podle Brečky signálů více. Mohou to být změny nálad, dobře viditelná je třeba změna stylu oblékání, ale také slovníku. K dalším náznakům patří uzavírání se, problémy ve škole a celá řada dalších. Brečka o nich detailně hovořil pro ČT24 zde:
První pomoc duši vlastní i bližního
Lidé, kteří se ocitnou v podobné situaci jako svědkové, příbuzní nebo kolegové obětí v Hradci, dostanou velmi rychle pomoc. Bezprostřední psychologickou pomoc většinou poskytují vyškolení experti IZS. Dle Brečky se zaměřuje na zmírnění následků tragédie a také na zastavení případných sebepoškozujících tendencí, jež by mohly vznikat. „Má pomoci člověku najít v sobě rezervy. Schopnosti, jak traumatickou událostí projít.“
Pokud je zapotřebí delší a dlouhodobější pomoc, je možné se obrátit na zdravotnický systém, případně na specializované neziskové organizace.
Některé techniky jsou jednoduché. „Pokud jsme přímo zasaženi, tak se dají použít například dechová cvičení,“ doporučuje Brečka. Existuje jich celá řada, některá jsou složitá, jiná snadná – obecně využívají fyziologické ovlivňování emocí. Jednoduchým, a přitom dostatečně účinným je podle Brečky i pouhé sledování dechu. „Čistě se soustředit na dech; na to, jak vdechujeme a vydechujeme, už po poměrně krátké době povede ke ztišení řady tělesných funkcí a v důsledku toho i psychiky,“ doporučuje psycholog.
Osamocený člověk, který na takovou situaci není trénovaný, ji zvládá jen těžko, zdůrazňuje Brečka. „Je v ní důležité soustředit se na racionálno, jenže to se snadněji řekne, než udělá. A právě proto je tak důležitá přítomnost nějaké další osoby,“ dokládá. Člověk pak není tolik zahlcený emocemi, respektive ty negativní pak snadněji a rychleji odezní.
Pokud se člověk dostane do situace, kdy musí takovou pomoc svému bližnímu poskytovat, měl by se podle Brečky vyvarovat toho, aby předstíral, že se dokáže vcítit do emocí postiženého. „Mnohem lepší je přiznat vlastní slabost a přiznat neschopnost se do takové situace vcítit,“ radí vědec. „Nestavět se do role člověka, který má celou znalost světa. Raději naslouchat a vnímat potřeby druhého a nabízet mu svou pomoc,“ shrnuje zásady.
