Jihomoravské Hrušky patří ke čtyřem nejvíce poničeným obcím po řádění tornáda ve čtvrtek večer. Už několik desítek minut po katastrofě představitelé obce popisovali, že téměř polovina vesnice je srovnána se zemí. Symbolem destrukce se pak stal místní více než 150 let starý kostel.
Pohledu na poničenou stranu obce se Jana Šumberová bála a na obhlídku vyrazila až v pátek. V Hruškách na Břeclavsku vede vlastivědný kroužek. Vyprávění o historii kostela teď bude muset změnit. Z části věže je hromada suti.
„Poslední roky se hodně opravoval, hodně se do toho investovalo, protože tady v Hruškách je hodně věřících,“ říká o místním kostelu Jana Šumberová.
Kostel svatého Bartoloměje je dominantou a místem setkávání od roku 1861. Místní nikdy nepřihlíželi jeho většímu poničení než právě teď. Do jeho střechy se váhou opírají i okolní stromy, které tornádo vytrhlo i s kořeny z půdy.
„Za druhé světové války, to tedy nepamatuju, ale kostel nebyl poničený. Akorát se odtud odvážely zvony,“ přibližuje Jana Šumberová. Jen pár metrů na dohled od jednoho místa zkázy se bouře podepsala také na budově školy.
Střecha školy skončila na dvoře
„To se mně ani nechce mluvit, to je hrozné. To je škola, která je tady víc než sto roků. Všichni jsme do ní chodili, moji rodiče, já, moje děti a jímá mě z toho úplně hrůza. To jsem si nepředstavovala ani v nejbujnějším snu, že nás může něco takového potkat,“ smutní nad osudem budovy Jana Šumberová.
Střecha školy dosedla na dvůr Josefa Létala. „Tu fasádu poznám a na té škole byla červená plechová střecha, takže to je určitě ona,“ popisuje nález střechy obyvatel Hrušek. S rodinou čekal uvnitř domu a jen odhadoval, jak vysoké škody nakonec budou.
„Fasáda zničená, jsou tady porozbíjená okna, střecha celá poničená. Tady vevnitř v obýváku je propadlý strop,“ líčí bilanci škod Josef Létal. Se zemí srovnala bouře polovinu obce. Někde zůstaly jen obvodové zdi domů nebo garážová vrata.
