Zemřel Svatopluk Karásek. Evangelický duchovní, písničkář, signatář Charty 77, exulant a počátkem století i poslanec a zmocněnec pro lidská práva se dožil 78 let, s vážnými zdravotními problémy se potýkal poslední desetiletí. Zanechal po sobě dílo hudební i literární.
Svatopluk Karásek říkal ďáblovi ne. Nyní odešel
Pražský rodák Svatopluk Karásek se narodil na podzim válečného roku 1942. Když mu bylo dva a půl, skončila válka, když mu bylo pět, chopili se moci komunisté. S nimi se potom po většinu života potýkal.
Že ho v 50. letech dvakrát vyloučili ze zahradnických středních škol, s politikou bezprostředně nesouviselo, spíše se všeobecným naladěním společnosti, která nebyla vlídná ke svobodomyslnému mladíkovi. Že se napoprvé nedostal na teologickou fakultu, ale již politické pozadí mělo.
Po roce práce v kladenských dolech jej ale přijali a v roce 1968 se stal čerstvě ženatý Svatopluk Karásek knězem – na tři roky. Potom mu komunistický stát odebral souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Během studia na vysoké škole byl ještě na vojně, ze které byl však propuštěn po pobytu na psychiatrii jako neschopný přizpůsobit se vojenskému prostředí.
K víře jej přivedla matka. Na internát mu poslala Nový zákon, který však Svatopluk Karásek odložil s tím, že ho stejně nikdy číst nebude. Toto předsevzetí ale nedodržel. „Opravdu mě ovlivnili beatníci a Nový zákon,“ řekl Karásek v jednom z rozhovorů.
Nepřátelská osoba režimu
Do poloviny 70. let byl Karásek kastelánem na hradě Houska, ale postupně se stával čím dál ostřejším trnem v oku režimu. StB jej od roku 1975 vedla jako nepřátelskou osobu. Měl blízko k undergroundu, pro přátele začal dělat zpívaná kázání. „Tenkrát jsme mysleli, že bolševik tu bude napořád, a tak jsme chtěli žít aspoň jako svobodní v nesvobodném státě,“ ozřejmil sám Karásek. Říkalo se mu zpívající farář, undergroundový farář či „sprostej farář“.
V roce 1976 však svoboda nadobro skončila a Karásek byl zařazen do procesu s The Plastic People of the Universe. Dostal osm měsíců. Když z vězení vyšel, podepsal Chartu 77, zač byl „odměněn“ možností pracovat jako myč oken a také několika pobyty ve vyšetřovací vazbě. V roce 1980 pod nátlakem StB odcestovala celá rodina z republiky. Karáskovi se usadili ve Švýcarsku. Svatopluk Karásek se vrátil k duchovní práci.
13. komnata Svatopluka Karáska (2009) (zdroj: ČT24)
Po revoluci přijížděl do Československa a České republiky opakovaně na návštěvu, nadobro se Karáskovi vrátili v roce 1997. Stal se opět farářem a také sám či se skupinami Pozdravpámbu a Svatopluk vystupoval. Kromě hudebních alb vydal řadu publikací s církevní tematikou, sbírek písňových textů a kázání i hudebních alb (Řekni ďáblovi ne, Řek's už ďáblovi ne?).
V politické roli
V roce 2002 byl Karásek zvolen na kandidátce koalice lidovců a Unie svobody poslancem, ve sněmovně zasedal čtyři roky. V letech 2004 až 2006 byl zároveň vládním zmocněncem pro lidská práva. V roce 2017 jej tehdejší ministr kultury ocenil titulem Rytíř české kultury. Politicky vystoupil Karásek například loni, kdy podepsal veřejnou výzvu ministru vnitra Janu Hamáčkovi (ČSSD), aby podnikl kroky k přijetí sirotků z uprchlických táborů v Řecku.
„Nesmírně jsem si ho vážil za jeho postoj za minulého režimu. Žil svobodně a čestně. A jeho názory se odrážejí i v jeho písních,“ řekl disident a Karáskův přítel Jiří Fiedor. „Takoví lidé by měli být pro nás příkladem. Je to pro českou kulturu i český společenský život velká ztráta,“ dodal.