Německo je pro uprchlíky novou Mekkou a žádná jiná země je vlastně nezajímá. Podle státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy to ukázal víkendový pochod migrantů z Maďarska přes Rakousko. Kvóty na přerozdělení uprchlíků do dalších států EU jsou podle něj jen hezkým lákadlem pro voliče: „Ale ten problém to neřeší, protože i když toho uprchlíka pošlete do Česka nebo do Estonska, stejně chce do Německa a stejně při první možné příležitosti se zvedne a odejde, čili ti uprchlíci zase skončí v Německu,“ uvedl Prouza v Hyde Parku.
„Všichni chtějí do Německa, možná část z nich chce do Švédska. Chápu, že nechtějí zůstat třeba v Maďarsku, ale pro mě bylo zajímavé vidět, že ta velká masa, která teď prošla z Maďarska přes Rakousko do Německa, nechtěla zůstat ani v Rakousku,“ poznamenal Prouza.
Sami Němci odhadují, že letos přijmou asi 800 tisíc uprchlíků a příští rok to má být podobný počet. Podle Prouzy má ale Německo kapacity, aby takový přiliv po několik let zvládalo: „Německo výrazně stárne a podle odhadů potřebují Němci 400 až 500 tisíc lidí jenom, aby si udrželi vlastně úroveň pracovní síly,“ upozornil Prouza.
Navíc podle něj Německo nemá problém s integrací cizinců: „Když se podíváte na Německo, nemáte tam tak problematická ghetta, jako třeba ve Francii. Když se podíváte na to, jak ti imigranti pracují, tak na rozdíl od řady jiných zemí naprostá většina z nich v Německu má práci, čili nežijí na sociálních dávkách, ale naopak přispívají do systému.“
Česko i další státy kvóty odmítají
Evropská komise už na jaře přišla s návrhem na povinné přerozdělení asi 40 tisíc uprchlíků z Řecka nebo Itálie do ostatních členských států. V pondělí se navíc na veřejnost dostal plán přerozdělit dalších asi 120 tisíc migrantů.
Česko stejně jako další státy visegrádské skupiny však povinné kvóty odmítá. Podle Prouzy jsou uprchlické kvóty hezkým lákadlem pro voliče, ale problém jen odsouvají jinam.
„Představte si, že toho uprchlíka přivezete do Česka. Pokud získá azyl, tak v tu chvíli může začít volně cestovat po Evropské unii, po schengenském prostoru. Čili ano, zbrzdíme příchod toho člověka do Německa o dva až tři měsíce – ovšem za cenu toho, že s těmi lidmi budeme šoupat po Evropě, jenom proto, abychom uspokojili některé politiky a jejich voliče.“
Pokud chce jít uprchlík do Německa, protože tam má třeba příbuzné nebo nabídku práce, tak podle Prouzy udělá vše pro to, aby se tam dostal: „To je rozdíl proti těm lidem, kteří přichází do Česka z uprchlických táborů v Jordánsku nebo v Kurdistánu. Ti si vyberou, že chtějí do Čech a chtějí tady začít žít, čili to je úplně jiná motivace než těch, které by sem někdo násilím poslal,“ tvrdí Prouza.
Povinné kvóty odmítají vedle středoevropských zemí také pobaltské státy. Česku ale kvůli tomu může hrozit zhoršení vztahů se státy západní Evropy. ČTK v pondělí citovala vysoce postavené české diplomaty, podle kterých se už o nás nemluví jako o nových členech, ale o východní Evropě.
Zhoršení atmosféry se prý začíná projevovat i v osobních kontaktech, které hrají v diplomacii důležitou roli. Na jednom evropském jednání prý české zástupce belgický kolega ani nepozdravil. „Obecné odmítání kvót nám začíná ubližovat,“ soudí český diplomat.
Česko chce hotspoty a definovat bezpečné země
Podle Prouzy ale česká vláda i další země Visegrádu jen nahlas říkají, že je nutné zavést také další pravidla, na kterých se státy EU na jaře dohodly, aby se příval uprchlíků omezil. Jedním z takových opatření je vznik takzvaných hotspotů – tedy míst na hranicích schengenského prostoru, kde by se uprchlíci zaregistrovali a sepsali žádosti.
„Dávalo by smysl, aby už rovnou v těch táborech byli imigrační úředníci ze všech 28 zemí. Aby tam uprchlíci rovnou mohli podat žádost o azyl u německých, rakouských, nebo českých úředníků. Aby už se rovnou rozhodlo. Ti, kteří azyl získají, aby mohli bezpečně dojít do Německa, aby nemuseli být pašováni různými dodávkami. Ale ti, kteří azyl nezískají, aby rovnou z tohoto záchytného tábora byli vráceni zpět.“
Dalším nutným předpokladem pro zrychlení přijímacího procesu je podle Prouzy definice bezpečných zemí (z těchto zemí nemají migranti právo získat azyl). Pokud budou mezi nimi země západního Balkánu nebo Turecko, tak se do nich rychle vrátí 30 až 40 procent žadatelů o azyl a systému se výrazně ulehčí.
„Ve chvíli, kdy uvidíme, že to běží, že umíme líp zasahovat proti pašerákům, že jsme se shodli na bezpečných zemích, tak potom se pojďme bavit o tom, jak vyřešit ten nával, který tady je, a nebudeme jenom pořád přijímat nové lidi, aniž bychom řešili co, jak ten příval zastavit,“ uvedl Prouza.
Prouza: Máme tady strašáka, reálně tu skoro nikdo není
- Česko patří v rámci EU k zemím, kde uprchlíci žádají o azyl nejméně. Za první pololetí letošního roku evidovalo ministerstvo vnitra 784 žádostí o mezinárodní ochranu. Maďarsko jich mělo 85krát víc, Rakousko 36krát a třeba Bulharsko devítinásobek. Méně žádostí o azyl než Česko mají např. pobaltské státy, Slovensko nebo Rakousko.
Česko se na jaře dobrovolně zavázalo, že přijme 1500 uprchlíků (1100 z jihoevropských států, dalších 400 pak z táborů mimo EU). Část obyvatel však příchod uprchlíků odmítá a pořádá demonstrace.
Podle Prouzy je Česko v situaci, kdy tady máme strašáka, ale reálně tady vlastně téměř nikdo není. „Ve chvíli, kdy tady konečně nějací uprchlíci přijdou, tak nebudou mít problémy najít si práci, nebudou mít problém se zaintegrovat do české společnosti,“ domnívá se Prouza a připomíná, že v 90. letech Česko dokázalo přijmout zhruba 20 tisíc lidí. „Uměli jsme je ubytovat, uměli jsme se o ně postarat, čili když se budeme bavit o takovýchto číslech, je to věc, kterou umíme zvládnout.“
Podle něj je ale rozdíl v tom, že tehdy to byli lidé, kteří chtěli jít do České republiky a zůstat tady. „Teď jsme v situaci, kdy většina těch lidí chce přes Českou republiku jenom přejít, nechtějí tady zůstat.
Válka v Sýrii nebo Libyi hned tak neskončí
Skutečné řešení migrační krize podle Prouzy nebude trvat měsíce, ale roky. „My jsme v situaci, kdy nejsme schopni zastavit uprchlický proud. Prostě nejsme schopni postavit plot kolem celé Evropské unie. Dokud se bude válčit v Sýrii, dokud bude občanská válka v Libyi, tak ten uprchlický proud tady bude pořád.“
Nemá prý ale smysl posílat do Sýrie nebo Libye vojáky. „Nikdo nemá odvahu po zkušenostech z Afghánistánu nebo Iráku zase jenom okupovat nějakou další zemi a nastolovat tam nějaký režim. To bude muset být buďto dohoda znesvářených skupin, nebo nějaké rozdělení země.“
Podle Prouzy je problémem Evropy, že se moc soustředí na dodržování pravidel. „Dneska nemůžeme zasahovat v libyjských vodách, nemáme-li souhlas libyjské vlády, která neexistuje, nebo nemáme-li souhlas Rady bezpečnosti OSN, který, pokud vůbec získáme, tak bude trvat dlouho a bude to drahé, protože Rusko si samozřejmě svého práva veta velmi užije. Čili otázkou je, chceme porušovat pravidla? Chceme zasahovat bez mandátu v rozporu s mezinárodním právem, nebo nechceme? A Evropa vždycky stála na tom, že dodržuje pravidla, i když to prostě bohužel má tuhle tu cestu, že věci trvají dlouho a jsou složitější,“ dodává státní tajemník pro evropské záležitosti.
