Byl to obyčejný obchodník, kterému vstoupila do života první světová válka. Tak popisují příbuzní svého předka Otakara Nesnídala, jehož deníky psané na frontě měla rodina v pozůstalosti. Zachycují všední dny i krize. Podle historiků jde o důležitá svědectví – taková se snaží uchovávat a digitalizovat.
Obchodníkovi z Hořehled na Plzeňsku bylo 26 let, když mu do života vstoupila první světová válka. Bojoval v Srbsku, pak v Rusku. „Jediné, co chtěl, bylo dostat se domů, být zpátky u sebe v tom konzumu,“ říká jeho praprapraneteř Karolína Švecová. K popisům válečných dnů se Švecová dostala při návštěvě Nesnídalových přímých příbuzných. Začala se o osud strýce i o toto historické období zajímat.
Na frontách byl pět let, během kterých padl i do zajetí. Nejtěžší to – podle zápisů v denících – bylo v Srbsku.
První světová válka trvala od července 1914 do listopadu 1918. Konfliktem prošlo kolem milionu mužů z českých zemí, na čtvrt milionu jich nepřežilo. „Žádný jiný konflikt nezasáhl mužskou populaci v českých zemích tak jako první světová válka,“ přiblížil historik Vojenského historického ústavu Praha Tomáš Kykal.
Staré deníky a dopisy nevyhazovat
Vojenský historický ústav se snaží deníky, ale i třeba dopisy od veřejnosti zapůjčovat a v rámci projektu EGO-DOK digitalizovat. „Zkoumáme v nich to, jakým způsobem vojáci vnímali, jak se cítili v tom válečném konfliktu. Toto je informace, kterou jiným způsobem nikdy získat nemůžeme,“ podotkl Kykal.
Apeluje proto na lidi, kteří najdou podobné písemnosti, aby je nevyhazovali. Stejně, jako to neudělali příbuzní Otakara Nesnídala.
„Ta generace první světové války či druhé světové války měla neuvěřitelnou sílu, kterou si nejsem úplně jistá, jestli my, jejich potomci, bychom v sobě dokázali najít,“ podotýká Lenka Švecová Zborníková, prapraneteř Otakara Nesnídala a matka Karolíny Švecové.
Její rodina už takto objevila jiného příbuzného: člena odbojové skupiny Obrana národa Karla Nesnídala, kterého nacisté zavraždili v roce 1943.
