Bývalý ředitel protikorupční policie Tomáš Martinec trvá na omluvě od pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové za tvrzení, že proti ní vytvářel kauzu. Martinec nesouhlasí se zamítnutím své žaloby a odvolal se k Městskému soudu v Praze. Informace ČT zjistila ze soudní databáze a potvrdil je i Obvodní soud pro Prahu 2, který vydal prvotní rozhodnutí.
Prvoinstanční soud zamítl Martincovu žalobu loni v prosinci. Podle tehdejšího vyjádření soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Otílie Hrehové Martinec neměl žalovat Bradáčovou jako soukromou osobu.
Za výroky své šéfky podle ní neslo odpovědnost Vrchní státní zastupitelství v Praze. Martincův právník Jiří Vyvadil sice v tomto smyslu navrhoval žalobu rozšířit, ale až těsně před vynesením rozsudku. Na to soud nepřistoupil.
- Martinec tvrdí, že Bradáčová využila svého vlivu a spustila proti němu kampaň, aby ho profesně zlikvidovala.
- V březnu 2013 řekla moderátorovi Frekvence 1 po oficiální části interview v rádiu, že protikorupční policie na ni „vyrobila“ kauzu podjatosti při šetření zakázky údajně spojené s jejím manželem.
- Novinář pak informaci zveřejnil, což rozpoutalo mediální přestřelku i zhoršení vztahů mezi žalobci a protikorupčními policisty.
- Bývalý policista Martinec po sporu s Bradáčovou rezignoval na svou funkci. U soudu požadoval vedle omluvy také 200 tisíc korun za zásah do osobnostních práv.
Soudkyně v prosinci upozornila, že Bradáčová s moderátorem hovořila takzvaně off record, tedy mimo záznam, a že takto poskytnuté informace mají význam ryze operativní, nikoliv důkazní. Novinář z nich sice může vycházet, ale nemůže je použít bez ověření. Takové výroky podle ní nelze poměřovat s veřejnými.
„Výroky pronesené v soukromí bez předpokladu jejich zveřejnění nelze hodnotit jako způsobilé k zásahu do osobnostních práv,“ podotkla.
Martinec připouští, že se před interview s Bradáčovou sešel a sdělil jí, že její manžel, s nímž v té době už nežila, figuruje v jedné z kauz. Udělal to prý proto, že vzhledem k těmto okolnostem považoval za vhodné, aby případ řešilo jiné státní zastupitelství.
Podle pozdějších závěrů kontroly policejního prezidia se tím nedopustil trestného činu ani přestupku, postupoval však nestandardně. Martinec uvádí, že na něj nadřízení začali vyvíjet tlak, který vyústil v jeho rezignaci a odchod od policie.
