Jaké pohlaví má člověk napsané v osobních dokumentech, určuje jeho fyziologie a na výběr jsou pouze dvě – žena a muž. Nejvyšší správní soud takto odpověděl na kasační stížnost, která měla umožnit úřední změnu pohlaví bez provedené operace. Ve svém verdiktu odkázal na základní principy společnosti v Česku.
Soudy nepovolily úřední změnu pohlaví bez předchozí operace
Na Nejvyšší správní soud se obrátil člověk, který se narodil jako muž, ale subjektivně se nehlásí ani k mužskému, ani k ženskému pohlaví. Žádal úřady, aby mu změnily v dokladech pohlaví na neutrální či ženské a aby také změnily jeho rodné číslo. Ministerstvo vnitra žádost odmítlo s argumentem, že žadatel nepodstoupil změnu pohlaví včetně chirurgického zákroku.
Soudy pak správnost postupu ministerstva potvrdily. Městský soud v Praze odkázal na zákon o evidenci obyvatel, který stanoví, že „změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů“, a konstatoval „neochotu“ žalobce operaci podstoupit. Žalobce sice odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, která změnu pohlaví podpořila, české soudy však míní, že ty se týkají případů, kdy úřady nechtěly změnit pohlaví v dokladech, i když operace proběhla.
Pro NSS potom bylo zásadní rozlišení mezi „objektivními“ a „subjektivními“ kritérii rozlišování lidí. Jako příklad „objektivních“ kritérií uvedl věk. „Bylo by pravděpodobně obecně považováno za podivné, pokud by někdo chtěl, aby jeho věk byl ve veřejnoprávních evidencích uváděn podle toho, jak starý se subjektivně cítí,“ uvedli soudci v odůvodnění svého rozhodnutí.
V českých podmínkách se podle NSS k „objektivním“ kritériím řadí i pohlaví, byť soudci nevyloučili, že se to změní. „V podmínkách České republiky je takovéto pojetí pohlaví natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí, ,přirozené' a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí ani v případech, jaké byly připuštěny judikaturou Evropského soudu pro lidská práva či německého Spolkového ústavního soudu,“ dodal soudce zpravodaj Karel Šimka.
