Praha - Každý soudce by ve svém rozhodování určitě měl odrážet rozhodovací praxi Ústavního soudu (ÚS). V případě čtvrtečního vyjádření ÚS, podle něhož prodlužováním vazby exposlance a bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha porušily soudy jeho základní práva, nicméně nešlo o průlomové rozhodnutí, které by způsobilo, že se zítra najednou začne hromadně propouštět z vazby. V pořadu Události, komentáře to uvedl předseda Okresního soudu v Kutné Hoře a člen Soudcovské unie Petr Franc.
Rath se z vazby dostal 11. listopadu, ve vězení strávil půldruhého roku. Ústavní soudci po tu dobu všechny jeho stížnosti, kterých bylo nejméně 12, odmítali bez detailního projednání; poslední ale dostali na starost noví členové soudu Kateřina Šimáčková a Ludvík David a ÚS Rathově stížnosti na délku jeho pobytu ve vazbě vyhověl. Na samotný trestní proces nicméně nález ÚS nemá vliv.
France rozhodnutí ÚS nepřekvapilo – dalo se prý očekávat zejména po Rathově listopadovém propuštění z vazby. „Každé rozhodnutí Ústavního soudu, které konstatuje porušení základních práv obviněného, je určitým apelem na soudce obecných soudů, aby se podle něj chovali, aby se řídili právními názory, jimiž jsou rozhodnutí Ústavního soudu ovládána,“ konstatoval Franc. Nedomnívá se ale, že by nález byl výsledkem generační obměny ÚS. „Nemyslím, že by tato dvě rozhodnutí Ústavního soudu byla nějakým způsobem průlomová, že by nějakým způsobem jednoznačně vybočovala z řady rozhodnutí o vazbě, že by prosazovala nějaký nový, dosud nepoznaný právní názor,“ dodal. Připomněl, že rozhodnutí ÚS se týká vágního pojmu přiměřenosti omezení lidského práva vazbou. „Pojem, jako je přiměřenost, může být v konkrétním případě velmi sporný,“ vysvětlil. Jak podotkl Rathův advokát Roman Jelínek, ÚS neřekl, že rok a půl je příliš dlouhá doba. Pouze konstatoval, že pokud má někdo zůstat ve vazbě delší dobu než jeden rok, je třeba věnovat zvýšenou pozornost odůvodnění takového rozhodnutí.
Podle soudkyně Šimáčkové ÚS pouze navázal na svou předchozí judikaturu. „S plynutím času se u útěkové vazby zpřísňují podmínky, které je třeba klást na odůvodnění, proč by měl člověk být dále držen ve vazbě,“ vysvětlila soudkyně, která rovněž poukázala na nevhodnou argumentaci soudů rozhodujících o propuštění Ratha z vazby, která podle ní nebrala v úvahu presumpci neviny.
Státní zástupce v Rathově kauze viní skupinu 11 lidí z upravování veřejných zakázek ve Středočeském kraji v letech 2011 a 2012. Týkaly se prý opravy zámku Buštěhrad a gymnázia v Hostivici a modernizace nemocnic. Podmínky obchodních soutěží financovaných zčásti dotacemi Evropské unie byly údajně „ušité na míru“ předem domluvené firmě. Žalobce označuje za organizátory Kateřinu Pancovou a Petra Kotta, přičemž Rath údajně o všem věděl a dělil se o úplatky. Zbylých osm obžalovaných jsou šéfové a manažeři firem. Rathovi hrozí nejvyšší trest – až 12 let vězení. Obžaloba ho viní z přijetí úplatků v celkové výši 16 milionů korun.
