Praha - Obvodní soud pro Prahu 4 dnes osvobodil matku, která svého syna dvakrát potrestala vařečkou. Žena čelila obžalobě z týrání svěřené osoby a obecné soudy ji původně potrestaly ročním podmíněným trestem s tříletou zkušební dobou. Verdikt ale následně zrušil Nejvyšší soud s tím, že její čin nelze za daných okolností označit jako týrání.
Chlapec je podle znalců hyperaktivní. Matka mu v dubnu 2011 dala výprask vařečkou, prý mu tím způsobila podlitiny na hýždích. Soudy pak matku potrestaly navzdory tomu, že v její prospěch vypovídaly dětská lékařka, třídní učitelka i družinářka jejího syna.
Nejvyšší soud ale ve svém říjnovém usnesení napsal, že poranění hocha sice jistě byla bolestivá, dítě však docházelo do školy a účastnilo se tam všech aktivit včetně tělesné výchovy. Výprask tak podle něj neomezil chlapce v běžném způsobu života.
Matka se o problematického hocha starala dobře, pouze dvakrát selhala. Trestný čin týrání svěřené osoby spočívá v bezcitném a hrubém jednání trvalejšího charakteru, které se podle Nejvyššího soudu v případě osmatřicetileté ženy z Prahy neprokázalo.
Nejvyšší soud rovněž připomněl, že stát zasáhl až v okamžiku, kdy byla matka se silami v koncích a potrestala svého syna výpraskem. Úřady rozhodly o odebrání dětí, matka skončila před soudem. Podle soudu úředníci řešili podezření z týrání nejkrajnějšími prostředky, ačkoliv podle zákona mohli nejprve spolupracovat s rodinou, poskytnout jí odborné zázemí a pomoc.
Psycholožka: Pokud udeří dítě jednou za rok, není to týrání
Podle psycholožky Václavy Masákové je rozhodnutí soudu rozumné, protože žena syna fyzicky netrestala dlouhodobě. Poukázala ale na to, že týrání dětí je problémem, na který je třeba se zaměřit, mimo jiné proto, že se o něm často nikdo nedozví. „Vždycky se to zjistit nedá, ty příběhy se odehrávají za zavřenými dveřmi,“ uvedla psycholožka. Navíc mají podle jejího názoru fyzické tresty v České republice velkou tradici. „U nás ty kulturní vzorce přetrvávají z dob Marie Terezie. Lidé pokračují v rodinné tradici a ta facka je pro ně něčím, co k výchově patří,“ myslí si Masáková.
