Přesně před 55 lety začala platit ústava, která zaváděla nový název republiky i nový státní znak. Tehdejší Národní shromáždění dokument jednohlasně přijalo 11. července 1960. Takzvaná socialistická ústava platila až do rozpadu federace, tedy celých třicet dva let.
Novou ústavu schválil Ústřední výbor KSČ v lednu roku 1960. Kromě změny názvu republiky z Československé na Československou socialistickou byla dokumentem zavedena i vedoucí úloha komunistické strany a země byla rozdělena na osm krajů a 76 okresů.
„Je oprávněné, že také naše ústava vyzvedává vědecký světový názor - marxismus-leninismus jako ideologii, kterou se řídí činnost státu a rozvoj celé naší socialistické společnosti,“ komentoval přijetí ústavy tehdejší poslanec Národního shromáždění Jiří Hendrych.
V úvodním prohlášení ústavy stálo, že „socialismus v naší vlasti zvítězil“ a v souladu s tím byl změněn i státní znak. Na štítu z červené husitské pavézy byl vyobrazen dvouocasý lev se zlatou zbrojí. Tradiční zlatou korunu však vystřídala pěticípá rudá hvězda. Ve středu znaku byl umístěn červený štít s vyobrazením pohoří Kriváň, na kterém zářily plameny revoluce.
Nový státní znak se ale stal terčem kritiky. Vyčítáno mu bylo především odstranění zlaté koruny z hlavy lva a její nahrazení rudou hvězdou, ale také heraldicky nesmyslné začlenění štítu do středu znaku. Kritizováno bylo i užití husitské pavézy jako podkladu státního znaku.
Politici byli z nové ústavy nadšení
Tehdejší politici byli ale z nové ústavy nadšení a své emoce dávali jasně najevo. „Dnes, kdy schvalujeme u nás novou, socialistickou ústavu, sledují nás tisíce a miliony pracujících na celém světě a touží, aby se dočkali toho, co my máme v Československu,“ řekl při jednání
o novém dokumentu poslanec Národního shromáždění Jaroslav Miska.
Alois Neuman, tehdejší ministr spravedlnosti: „Náš lid poznal, že válka je hrozná a strašlivě nelidská. Proto je naplněn vůlí zabránit válce a plně se věnovat mírové výstavbě. Nemůže být proto jinak, než že nová ústava je prodchnuta vůlí svého tvůrce - mírovým úsilím československého lidu.“
Základem ekonomiky se podle nové ústavy stala socialistická hospodářská soustava, ve které je národní hospodářství řízeno plánovitě. Společenské vlastnictví pak mělo dvě formy, a to státní a družstevní. Osobní vlastnictví se připouštělo především u předmětů osobní a domácí spotřeby.
Dokument mimo jiné garantoval i základní občanské svobody, ale v souvislosti s nimi vždy zmiňoval i „soulad se zájmy pracujícího lidu“. Platnost těchto garancí tak byla v podstatě jen formální.
Vybrané pasáže z ústavy
- hlava první, článek 1.1
Československá socialistická republika je socialistický stát, založený na pevném svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída.
- hlava první, článek 2.1
Veškerá moc v Československé socialistické republice patří pracujícímu lidu.
- hlava první, článek 4
Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence.
Změny přinesla až sametová revoluce
Ačkoliv byla ústava z roku 1960 několikrát novelizována, například ústavním zákonem o československé federaci z roku 1968, kdy došlo ke zrušení rozsáhlých pasáží, podstatné změny přinesl až vývoj po listopadu 1989.
Tehdy byla odstraněna vedoucí úloha komunistické strany, dvakrát se změnil název federace, byla zrušena ústavní preambule a nakonec byl změněn i hospodářský systém. Od listopadu 1989 do zániku federace byla ústava měněna dvanáctkrát.
Současná Ústava České republiky z roku 1992 je v historii české státnosti první ústavou samostatné a svrchované České republiky. Spolu s ní tvoří hlavní součást ústavního pořádku země i Listina základních práv a svobod.
