Praha - Volání Českého rozhlasu o pomoc Praze a dramatické boje na Vinohradech jsou symbolem Pražského povstání, které si dnes připomněli nejen politici, ale i pamětníci. Premiér Bohuslav Sobotka při této příležitosti odmítl snahy zpochybňovat smysl povstání. Spolu s předsedou sněmovny Janem Hamáčkem v projevech připomněli, že Praha byla jediným osvobozovaným městem, jehož rozhlas nepřestal v tu dobu vysílat. Povstání mělo podle něj v závěrečných bojích války velký strategický význam. „Naplnily se cíle povstalců urychlit osvobození naší země,“ řekl premiér.
- Sobotka: "Chci při této příležitosti odmítnout pokusy květnové povstání relativizovat či zpochybňovat jeho smysl s poukazem na to, že válka údajně už tehdy stejně končila a německým vojákům nešlo o nic jiného než se rychle zachránit útěkem před ruským zajetím."
V květnu 1945 již byly na českém území americké jednotky generála Pattona. Praze pomoci však nesměly, protože Československo dohody přiřkly do sféry sovětského vlivu. Rudá armáda ale byla v tu chvíli ještě daleko. A tak se „za pět minut dvanáct“ na českém území objevili příslušníci Ruské osvobozenecké armády, vlasovci. Tito bývalí němečtí zajatci bojující původně po boku nacistů proti Rudé armádě zásadně ovlivnili průběh pražských květnových bojů. Vlasovci vyrovnali početní převahu nacistů a na mnoha místech v Praze pomohli k jejich porážce. Vzhledem k povaze jejich armády byl ale podíl na povstání po dlouhá léta v Československu tabu.
Pražské povstání tak nemá jen vojenský a historický význam, ale už v roce 1945 se z něj stalo politikum. Již bezprostředně po osvobození se totiž diskutovalo o otázce vlasovců, pak se řešilo, zda povstání zvítězilo, či nikoli, zda Praha byla osvobozena Rudou armádou, nebo samotným povstáním, vysvětlil v pořadu ČT24 Historie.cs historik Stanislav Kokoška. Povstání bylo podle Kokošky připravováno již od roku 1939, od vzniku Obrany národa. Nakonec ale vypuklo naprosto spontánně, nicméně v připravených podmínkách. Velmi rychle se tak podařilo povstání vojensky podchytit - vytvořit velitelskou strukturu.
„Už od konce dubna se vytvářela jakási revoluční nálada. O tom, že je Německo na pokraji porážky, v té době nikdo nepochyboval, a to nejen Češi, ale ani Němci. Státní aparát se rozkládal a současně tady bylo velké očekávání konce války, kdy se Německo zhroutí nebo kapituluje,“ připomněl Kokoška. Ale lidé nepovstali jen v Praze, ale v podstatě po celém území protektorátu. „Některé oblasti Prahu předstihly, typicky Přerov, ale máme i Podkrkonoší, Nymbursko… Praha ovšem sehrála roli hlavního iniciátora. Zkrátka v okamžiku, kdy rozhlas začal volat o pomoc, povstání se šířilo lavinovitě celým protektorátem,“ vysvětlil Kokoška.
Hovoří pamětník Pražského povstání Radovan Procházka:
„Mládenci, kteří měli za sebou vojnu, dostávali samopaly a pušky, my mladší, nad 16 let, jsme dostávali pistole a ti nejmladší nedostávali už nic. Ti byli bráni jenom na to, aby nosili munici. My s pistolemi jsme chodili na kraj Stromovky a zajišťovali jsme mládence, kteří pronikali hlouběji do Stromovky. Jenže potom se začali objevovat Němci záškodníci, říkalo se jim Werwolfové, kteří začali z horních pater domů, kde bydleli, střílet do ulice. Nás použili k tomu, že nás vysazovali na horní balkony, abychom sledovali, jestli tam někdo střílí. Pak se do vytipovaných bytů udělal přepad. Obvykle se nevyrážely dveře, ale pronikalo se tam ze sousedních bytů světlíkem.“
„Bratr se stal tlumočníkem maršála Rybalka, protože poslední den povstání, devátého ráno, se svítáním, když pronikly zprávy, že Němci odsud už utekli, odešel do Podbaby, tam, co je dnes hotel International. Tam narazil na první ruské tanky a ruské džípy. Přihlásil se nějakému kapitánovi jako tlumočník, protože otec (ruský legionář) ho naučil rusky, takže mluvil rusky jako česky. Kapitán ho okamžitě sebral a odvezl k nějakému vysokému důstojníkovi, ze kterého se vyklubal velitel armády, maršál Rybalko. Ten už si potom bratra jako tlumočníka nechal pořád. To byla zajímavá situace, protože nikdo nevěděl, jak Rybalko k tomu Čechovi přišel. Komunisté si mysleli, že to je jeho člověk, kterého si přivezl, takže si nedávali celkem pozor na rozhovory. Bratr se tak dozvěděl spoustu důležitých věcí, které potom otec předával prostřednictvím generála Píky prezidentu Benešovi.“
Význam povstání byl podle historika Jaroslava Hrbka především morální a politický. Ve vojenské rovině se pouze omezil na to, že v Praze blokoval důležité komunikační centrum pro případný ústup německých armád. I když ústup a odpoutání od útočící Rudé armády by bylo pro Němce v květnových dnech 1945 v každém případě velmi složité a patrně by stejně nemělo naději na úspěch.
V Praze od 5. do 9. května 1945 vyvrcholilo povstání, které je považováno za největší české ozbrojené vystoupení v boji proti fašismu. Zapojilo se do něj přes sto tisíc lidí ve třech stovkách obcí, desítka tisíc lidí během bojů s Němci zahynula. Jen v Praze podle dostupných pramenů padlo 3 700 lidí.
