Zákaz nošení muslimského šátku v české škole může mít soudní dohru. Muslimská dívka požaduje omluvu a odškodné od střední zdravotnické školy v Praze. České televizi to řekla její právní zástupkyně Radka Dohnalová. Dívka školu kvůli šátku nemohla navštěvovat. Studium proto spolu s další muslimkou ukončila. Advokátka už ředitelce školy poslala předžalobní výzvu, která je podle zákona povinným předstupněm každé podané občanskoprávní žaloby.
Pražská škola nedovolila studentce ze Somálska, aby při výuce nosila šátek zahalující vlasy a krk. Zákaz odůvodnila tím, že ve školním řádu jsou zapovězeny všechny pokrývky hlavy. Dívka ze Somálska a další muslimská studentka této školy původem z Afghánistánu údajně právě kvůli tomu studium předčasně ukončily.
Kauza tehdy rozpoutala debatu u široké veřejnosti i mezi politiky. Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) se muslimských dívek zastal. Uvedl, že žijeme v demokratické pluralitní společnosti a dívky na to mají nárok. Vadilo by mu ale, kdyby měly zakryté celé obličeje. Odůvodnil to mimo jiné bezpečností.
Na stranu studentky ze Somálska se postavila i veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. Takzvaný hidžáb muslimky používají k zahalení vlasů a krku a podle Šabatové je diskriminační jim to na půdě školy zakazovat. Chládek ale v této souvislosti upozornil, že ředitelka dívkám nezakázala šátky kvůli propagaci náboženství, nýbrž kvůli bezpečnosti. „Tam je debata, jestli ten šátek vadí nebo nevadí například při chemii, když dělaly nějaké pokusy,“ poznamenal.
Spor ohledně nošení muslimských šátků se mezitím rozšířil ze škol i do nemocnic. Ani zdravotnická zařízení ale nejsou ve svých názorech na nošení hidžábu jednotná. Jako první se ozval Motol, který svým zaměstnancům šátky přímo zakázal. Nemocnice rovněž argumentovala hygienou a bezpečností.
Problematika šátků v západní Evropě:
Ostatní evropské státy řeší otázku zakrývání vlasů nebo obličeje na veřejných místech už několik let. Asi nejvášnivější debata se vede ve Francii, kde žije největší muslimská komunita v západní Evropě a kde od dubna 2011 každé ženě, která je na ulici přistižena s burkou či nikábem, hrozí pokuta ve výši 150 eur. Ženy ve veřejných institucích a dívky ve francouzských státních školách si podle zákona nesmí zahalovat ani vlasy hidžábem.
Obdobná pravidla zavedla Belgie. Od července 2011 si nikdo nesmí na veřejnosti zahalovat tvář tak, aby to znemožnilo jeho identifikaci. Zákon přirozeně postihuje především muslimské ženy, které nemohou být s burkou nebo nikábem vpuštěny například do muzea, kina, dopravního prostředku a nesmějí se takto ani procházet na ulici. Nejstarší zákon omezující veřejné zahalování platí v Itálii. Od roku 1975 tam legislativa zakazuje jakékoliv zakrývání obličeje, které by mohlo znemožnit identifikaci policií. Některá města zákon využila a vyhláškou burky a nikáby zakázala.
V Nizozemsku platí od roku 2008 zákaz nošení burky a nikábu ve veřejných školách. Týká se jak školaček a studentek, tak vyučujících, technického a administrativního personálu i rodičů. Dánské zákony umožňují školám a veřejným i soukromým zaměstnavatelům požadovat, aby studenti, učitelé a ostatní zaměstnanci neměli tvář zahalenou.
V Německu je na základě rozsudku ústavního soudu z roku 2003 zákaz zahalování plně v kompetenci spolkových zemí. A asi polovina z nich k zákazu přistoupila. Podobně v březnu 2007 britské ministerstvo školství rozhodlo, že ředitelé škol mohou zakázat muslimským žákům nosit šátky zcela zakrývající obličej, pokud usoudí, že to ohrožuje bezpečnost nebo výuku. V severských státech naopak žádná regulace nepanuje.
