Veterán a bojovník druhé světové války Alois Dubec slaví 96. narozeniny. Popřát mu přišli přátelé, další veteráni a vojáci. Za službu vlasti dostal několik vyznamenání včetně Záslužného kříže náčelníka vojenské kanceláře prezidenta nebo Záslužného kříže Československé obce legionářské.
Šestadevadesátiny slaví Alois Dubec. Válečný veterán, který neměl čas se bát
Události: Alois Dubec slaví 96. narozeniny (zdroj: ČT24)
Světlo světa spatřil 28. června 1923 ve Vlachově Lhotě na Valašsku v rodině vlastnící malé hospodářství. Vzhlížel ke staršímu bratrovi, který sloužil v řadách četnictva na Podkarpatské Rusi. Na jeho radu vstoupil v roce 1941 k vládnímu vojsku, aby se vyhnul totálnímu nasazení.
Z domoviny do světa
Mladý Alois Dubec nastoupil k útvaru do Týna nad Vltavou, v roce 1944 pak byl odvelen do severní Itálie. Odtud zanedlouho utekl s dalšími spolubojovníky k partyzánům, později se dostal přes Švýcarsko do Velké Británie. Tam se okamžitě přihlásil k leteckému výcviku u královského letectva. „Kdybych se měl bát, tak nebyl čas. Všechno bylo velice rychlé,“ přibližuje dnes.
Letecký výcvik přerušil s koncem války, po návratu do vlasti si přál studovat leteckou akademii. Bez maturity ale nedostal možnost výcvik dokončit. „Hrozně mě to mrzelo. Přestože nám Honza Masaryk slíbil, že nám bude maturita prominuta,“ vzpomíná na zklamání.
Absolvoval armádní topografický kurz, ale po únoru 1948 odešel na doporučení svého nadřízeného do stavebnictví. Živil se pak především jako dělník; coby voják se západní zkušeností měl v komunistické republice se sháněním práce problémy. V roce 1968 emigroval do Švýcarska. „V patách jsem měl StB,“ dodává.
Ze světa zpátky domů
V zemi helvétského kříže se ale neztratil, na stavbách pracoval jako geometr, oženil se tam se svou dřívější družkou. Alois Dubec se ale vždy cítil být vlastencem, proto se v roce 1996 natrvalo vrátil do rodné země. V roce 2016 dostal od prezidenta nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva.