Praha - Ráno 23. února 1948 bezpečnost obklíčila sekretariát Národně socialistické strany a začala první vlna zatýkání. Prezident Edvard Beneš přesto uklidňoval, že na požadavky komunistického premiéra Klementa Gottwalda nepřistoupí. A večer na Pražském hradě přijal studenty, kteří proti nastupující totalitě otevřeně vystoupili jako jediní.
Studenti se večer sešli na Náměstí republiky, paradoxně jen několik metrů od nich jednali komunisté. Původně to měla být jen klidná studentská akce, během několika minut se ale otočila ve spontánní pochod k prezidentovi republiky. „Bylo nepochopitelné ta pasivita demokratických stran. A tak jsme se rozhodli jednat sami,“ hovoří o příčinách pochodu jeho pamětník a bývalý poslanec Josef Lesák.
Tisíce studentů se k prezidentovi Benešovi vydaly ulicí Na Příkopech a přes most Legií. „Volali jsme pojďte s námi v jednom šiku a nestůjte na chodníku, ale lidé před námi zavírali okna,“ vzpomíná na události komentátor ČRo 6 Jiří Ješ. Druhá skupina prošla přes Staroměstské náměstí a Karlův most. Sešli se na Hradě u Arcibiskupského paláce. Tady je zastavil sbor SNB.
Pětičlenná skupina studentů chtěla osobně vzdát hold prezidentovi a kupodivu se do Hradu dostala. „Prezident Beneš měl údajně stát u okna a pozorovat shromážděné studenty. Což je zachyceno i ve zprávě státní bezpečnosti,“ podotýká Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Prezident ještě studentům sliboval, že má celou věc pod kontrolou. Do vítězství komunistů zbývaly dva dny. V obličeji však měl šedivý, nezdravý výraz. Bylo vidět, že byl nemocen.
O dva dny později, tedy 25. února, se studenti sešli podruhé. Šli jako smuteční průvod, naprosto tiše. Bylo jich víc, ale také bezpečnost se už na ně připravila. Brutálně je rozehnala a došlo i k náhodně střelbě. „Už jsem se vzdal a věděl jsem, že ta druhá demonstrace už nemá valný smysl,“ podotýká Jiří Ješ.
Opět paradoxně a snad i symbolicky rozehnala bezpečnost studenty přibližně ve stejné době, kdy Klement Gottwald vyhlašoval na Můstku své vítězství.
