20. února 1948 podali ministři demokratických stran demisi. Reagovali tak na pokusy komunistů upevnit svou moc. Demisí chtěli položit celou vládu, nepřidali se k nim ale sociální demokraté, pro splnění cíle jich bylo tedy příliš málo. Komunisté následně začali kočírovat českou politiku, otěže jim v rukou zůstaly 41 let.
Komunistická propaganda dlouho tvrdila, že revoluce byla odpovědí na kroky reakčních sil. Po šedesáti letech se ale jasně ukazuje, že scénáře byly pečlivě připraveny dlouho dopředu. Jasně nebylo předem dáno pouze datum.
Paradoxně den D vybrali komunistům jejich odpůrci. Demise byla protestním krokem proti pokusům komunistického ministra vnitra upevnit kontrolu nad policií. Jenže demokratičtí ministři se přepočítali, na pád vlády jich bylo málo.
Komunisté byli oproti svým odpůrcům o několik kroků napřed. 17. února, tři dny před demisí, doladili scénář se zástupci Sovětského svazu. Československo bylo poslední zemí na Východ od Německa, které neměl Sovětský svaz pod kontrolou.
Politické pozice si komunisti připravili i v Československu - kontrolovali ozbrojené složky, média, měli své lidi uvnitř jiných politických stran. „Dokázali události velice pečlivě zrežírovat tak, že vypadaly jako spontánní akce občanů,“ popisuje Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Během několika únorových dní roztočili komunisté politický stroj na plné obrátky a překvapovali zmatené demokratické politiky rychlostí svých akcí.
