Praha - Čeští důchodci jsou učení chtiví. Na patnáct tisíc jich navštěvuje univerzity třetího věku nebo centra celoživotního vzdělávání. Těch, kteří se narodili za první republiky, jsou tisíce. Být studentem v devadesáti tak není žádná vzácnost. Populace pořád stárne, v důchodu je dvacet procent Čechů. K penzi si přivydělává zhruba každý desátý senior. Podle sociologů by si na to měli začít čeští zaměstnavatelé zvykat.
Jaromíra Kostlánová se narodila půl roku po první světové válce, živila se jako technická pracovnice, a když odešla do důchodu, nevěděla, co s načatými večery. A tak se konečně začala věnovat svým koníčkům: jazykům, které nejlépe zúročí jako průvodkyně. „Moje práce je pro mě velmi stimulující. Můj muž vždycky říkával, že kdybych zemřela a přišla skupina, která by mě zavolala, začala bych opět žít,“ prohlásila Kostlánová.
Osmého března jí bude devadesát dva a kromě toho, že vodí cizince po hlavním městě, se pořád vzdělává. Teď jí učarovaly matematika a geometrie. „Jak se vypočítávají cihly, kolik je potřeba na palác, kolik se musí vylomit kamene v lomu, nic z toho jsem netušila,“ podotkla Kostlánová. Recept paní Kostlánové na vitální stáří je jednoduchý: hlavně nesedět doma a pořád něco dělat.
Vzdělávání představuje pro seniory nový životní program
Do pražského centra celoživotního vzdělávání se každý semestr zapíšou čtyři tisíce důchodců, přes dalších deset tisíc jich pak dochází na univerzity třetího věku. A většina z těch, co jednou se studiem začne, už neumí skončit. „Když studenti přijdou, zjistí, že mají málo volného času, a o to tady jde, aby našli nový životní program,“ prohlásila Dagmar Steinová, vedoucí centra celoživotního vzdělávání.
