Českem právě otřásá reportáž Jiřího Kubíka a Sabiny Slonkové. Novinářské duo skoro rok pátralo po synovi premiéra Andreje Babiše, kterého nakonec reportéři objevili ve Švýcarsku. V historii české žurnalistiky to rozhodně není jediná kauza odstartovaná novináři. Sarajevský atentát, peníze na byt tehdejšího premiéra Grosse nebo aféra Olovo zahýbaly tuzemskou politikou. O co v nich šlo a jestli se nějak současné novinářské postupy od těch tehdejších liší, rozebere od 22:02 nedělní pořad Newsroom.
Sarajevský atentát, aféra Olovo nebo Grossův byt. Investigativci zavařili politikům mnohokrát
Pb – chemická značka olova, ale i iniciály bývalé české političky Petry Buzkové. Právě proto Olovo také jako název aféry, která se zapsala do polistopadových českých dějin.
Lidé z bezprostředního okolí tehdejšího premiéra Miloše Zemana měli plán, jak znemožnit v té době populární sociální demokratku Buzkovou. Vypracovali dokument, který analyzoval její slabé stránky a plánoval diskreditační kampaň. Její tvůrci měli přichystaných několik smyšlených obvinění, podle kterých měla Buzková v minulosti problémy s mravnostní policií, kontakty s komunistickou StB a také měla týrat svou dceru.
Dokument s pracovním názvem Olovo se ale dostal do rukou reportérů Mladé fronty DNES. „V dokumentu operace Olovo je Buzková vylíčena jako nevzdělaná, vulgární, agresivní, líná osoba, která se neustále vymezuje vůči Miloši Zemanovi a je servilní k prezidentu Václavu Havlovi,“ stojí ve zprávě, která celou kauzu 16. května 2000 odstartovala.
Před více než 18 lety ji napsali právě Jiří Kubík a Sabina Slonková. „Kauza Olovo je, ano, slavné dílo Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka. Velmi se to blížilo tehdejšímu premiéru Zemanovi, protože hanopis na Petru Buzkovou měl vypracovat jeho poradce Šíma. Po dramatickém začátku ale případ vlastně zvláštně usnul. A je potřeba říct, že to nebyla chyba novinářů. Úřad vlády podával trestní oznámení, byli dokonce trestně stíháni i Jiří se Sabinou. Policie to sice vyšetřovala, ale vlastně dospěla k tomu, že to nebylo tak závažné, aby někoho mohla obvinit, ale že to asi napsal ten Šíma,“ popisuje novinář televize Seznam Jindřich Šídlo.
„Byly tam opravdu, nestyděl bych se říci, hnusné věci, a nakonec se prokázalo, že to vzniklo na úřadu vlády. Tehdy byla ovšem politická situace taková, že to nemělo žádný podstatný vliv. Zemanova menšinová vláda byla totiž fixována opoziční smlouvou s ODS tehdejšího předsedy Václava Klause,“ objasňuje komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk.
„Křišťálově čistší být nemůže“
Mladá fronta DNES stála i za další velkou politickou kauzou. Psal se rok 2005. Jaroslav Kmenta zkusil nový online přístup do katastru nemovitostí. Začal premiérem a zjistil nečekané. V té době byl předsedou vlády sociální demokrat Stanislav Gross a měl byt. Kmenta mu proto položil jednoduchý dotaz, jak jeho koupi financoval. Podle odpovědi mu měl přispět jeho strýc František Vik. Do té doby ale Gross tvrdil, že si na byt vydělal a půjčil od banky. „Ten původ je tak křišťálově čistý, že ani křišťálově čistší být nemůže…,“ hájil se tehdy Gross.
Nakonec ho ale v premiérském křesle vystřídal Jiří Paroubek. „Stanislav Gross rezignoval poté, co vyšly v MF Dnes najevo informace o jeho bytě. Nebylo jasné, kde na něj vzal peníze. A zároveň, že jeho manželka podnikala s ženou provozující nevěstinec. Stanislav Gross už bohužel není mezi námi. Nicméně tehdy to trvalo víc než tři měsíce, než odstoupil. A nebylo to ani tak výsledkem jeho osobního rozhodnutí jako tlaku ostatních politiků. Zejména pak Miroslava Kalouska jako koaličního partnera,“ uzavírá Šídlo velkou kauzu svého novinářského kolegy Kmenty.
Ten stál i o osm let dřív na začátku jiné kauzy, takzvaného sarajevského atentátu. O co v něm šlo? A otevřeli čeští investigativci ještě další velké politické kauzy? Liší se vůbec nějak metody a dosah jejich práce teď v době sociálních sítí? Víc v nedělním Newsroomu.
