Brno – Nejvyšší správní soud (NSS) dnes ústy soudce a předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka v Brně rozhodl o rozpuštění Dělnické strany (DS). Navrhovateli, tedy vládě České republiky, nepřiznal soud svým verdiktem nárok na náhradu nákladů řízení. Soud neuznal námitku Dělnické strany o projednatelnosti rozpuštění politické strany soudem. Soud označil program DS za nesoucí xenofobní, homofobní, šovinistické znaky často s rasistickým podtextem. Podle soudu se podařilo prokázat existenci Národního odporu a soustavnou spolupráci s DS. Dnešní rozhodnutí vyhovělo vládnímu návrhu na rozpuštění DS, podle něhož strana cíleně vyvolává napětí ve společnosti, soustavně uráží menšiny a bezprostředně ohrožuje demokracii. Předseda DS Tomáš Vandas ihned po jednání zdůraznil, že proti dnešnímu verdiktu podá stížnost Ústavnímu soudu a že DS do letošních sněmovních voleb i přes dnešní verdikt půjde. Zatím však prý neví pod jakým názvem. Celý text rozsudku je přístupný na stránkách NSS.
Dělnická strana při předchozích řízeních napadla pravomoc soudu rozpustit politickou stranu. Soudce Šimíček však v odůvodnění uvedl, že tuto možnost soudu dává již Ústava ČR. „Možnost rozpouštět politické strany je součástí konceptu bránící se demokracie, podle něhož se demokratický stát musí chránit před těmi nejzávažnějšími narušeními demokratického a ústavního systému, byť samozřejmě ve výjimečných případech,“ prohlásil soudce po argumentaci klíčovými paragrafy.
"Vyhlašuji rozsudek jménem republiky. NSS rozhodl dnešního dne ve věci navrhovatele, vlády zastoupené advokátem Tomášem Sokolem, proti odpůrci, kterým je Dělnická strana, o návrhu na rozpuštění politické strany takto:
- Politická strana – Dělnická strana se rozpouští.
- Likvidátorem se určuje Mgr. Radoslav Janeček, advokát se sídlem Bubeníčkova 44, Brno.
- Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení."
V jednom z bodů se NSS zaobíral programem Dělnické strany. Ústy předsedy senátu Šimíčka označil Dělnickou stranu za tvůrce umělého pocitu ohrožení ze strany příslušníků jiných národností a přistěhovalců. „Požadavek určování národnosti vyvolává zřejmé asociace s norimberskými zákony a německou rasovou politikou v období tzv. Třetí říše, sám o sobě je však neprokazuje,“ uvedl předseda senátu. Program podle soudu působí také homofobně ve smyslu strachu z homosexuálů a odporu proti nim.
Projevy DS a jejích představitelů, které lze straně přičítat, směřují podle soudu k vyvolávání rasové a sociální nesnášenlivosti. „DS se zobecňujícím a paušalizujícím způsobem vymezuje vůči romskému, vietnamskému a židovskému etniku nebo národnosti, stejně jako vůči homosexuálům, přistěhovalcům a obecně lidem odlišné barvy pleti, o nichž vždy hovoří negativně jako o parazitech, povalečích, nepřizpůsobivých apod. Současně vytváří dojem, že se jedná o skupiny směřující k ovládnutí světa a Evropy, utlačují tzv. slušnou bílou většinu, žijí na její úkor a tato většina je odsouzena k zániku, nebude-li se bránit. Zde soud zdůrazňuje, že se v podání DS nejedná o jinak přípustnou kritiku reálných společenských problémů, ale o zcela neakceptovatelné vyvolávání nenávisti,“ uvedl soudce. Poukázal na to, že jde o snahu odstranit některé náležitosti demokratického právního státu, jako třeba práva menšin.
Národní odpor podle soudu existuje a prokazatelně spolupracoval s DS
Šimíček řekl, že se podařilo prokázat spolupráci DS s dalšími krajně pravicovými organizacemi - Národním korporativismem a Národním odporem. Strana se neúspěšně bránila tvrzením, že neonacistický Národní odpor oficiálně vůbec neexistuje. Soud spočítal, že se na kandidátních listinách DS objevilo nejméně 28 lidí, kteří jsou úzce spjatí s Národním odporem, a to i na čelných místech kandidátek. Dělnická strana dle soudu představuje politickou instituci, jež pomáhá prosazovat cíle Národního odporu, a za to získává jeho podporu.
„My víme, že jsme se tu zabývali příznakem, ale neřešíme, a není to ani naším úkolem, řešit příčiny určitého stavu společnosti… Tím, že tady Dělnická strana přestane působit, neodstraňujeme problémy. Pokud nebudou řešeny regulérními prostředky těmi povolanými, tedy politickými stranami, které ve volební soutěži získávají moc a je jejich nejen právem, ale i povinností společenské problémy řešit, pak znovu vyrostou, jako vyroste plíseň, když nevětráte.“
Soud se také obšírně zaobíral tzv. bitvou o Janov, tedy střetem demonstrantů s policií v Litvínově-Janově. Dělnická strana se prý nezříká násilí, vyvolává ho a oslavuje. Janov DS údajně vnímala jako počátek střetu se systémem, účastníci bitky jsou heroizováni. Vyvolávání násilí je přitom podle soudu v rozporu s posláním politických stran v demokratickém systému.
Rozhodnutí soudu a všechny debaty, které k němu vedly, byly výsledkem velmi komplikovaného rozhodovacího procesu. Nejen z hlediska právního, ale i skutkového, uvedl na tiskové konferenci po verdiktu předseda senátu Šimíček. „To, co bylo vydáno, reprezentuje názor tohoto senátu ve smyslu většinového názoru sedmičlenného tělesa,“ prohlásil před novináři. Porada senátu je ale ze zákona neveřejná a není možné zveřejňovat její obsah ani po vynesení rozsudku.
Soudce Nejvyššího správního soudu Jan Passer pro ČT uvedl, že výrok soudu může být do budoucna precedentní. „Mělo by to být vodítkem nejen pro naši další judikaturu, ale především (verdikt) dává ostatním politickým subjektům určité mantinely jejich chování,“ uvedl.
- 4. října 2008 - Dělnická strana na sebe vůbec poprvé výrazněji upozorňuje snahou hlídat litvínovské sídliště Janov. Desítky místních Romů se staví na odpor.
- 7. listopadu 2008 – Dosud nejtvrdší střety radikálů s policií od roku 2000 a opět v Janově. Na jedné straně dlažební kostky a dělobuchy, na straně druhé vodní děla a zátarasy. Bilance několikahodinových bojů – 16 zraněných, 15 zadržených.
- 18. dubna 2009 - Vášně nacionalistů, antifašistů a Romů v největším ústeckém ghettu Předlicích krotí těžkooděnci.
- 5. května 2009 - Brnem pochodují za mimořádně přísných bezpečnostních opatření stovky radikálů se svými tradičními symboly. K potyčkám tehdy nedošlo.
