Společnost Čepro, která je ve stoprocentním vlastnictví státu, koupila síť čerpacích stanic Robin Oil. Ve spojení se stávajícími benzinkami Eurooil tak ovládá třetí největší síť čerpacích stanic v Česku po polském Orlenu (dřívější Benzině) a maďarském MOLu. Transakce ovšem vyvolala kritiku, podle odpůrců stát tolik benzinek nepotřebuje. Čepro i ministerstvo financí však obchod hájí strategickými zájmy ve složité době. Na nákup, který provázelo utajování informací, se zaměřili Reportéři ČT.
Čepro původně nechtělo zveřejnit o nákupu sítě benzinek Robin Oil téměř nic – ani cenu. Nakonec ale poté, co zpravodajský web E15 napsal, že státem ovládaná firma zaplatila za 75 čerpacích stanic 4,5 miliardy, firmě nezbylo než se k ceně vyjádřit. Podle předsedy představenstva Čepra Jana Duspěvy zahrnuje tato cena „tržní podíl, čerpací stanice, domy a autocisterny“. Samotné benzinky a další majetek přišly „jen“ na 2,4 miliardy. Zhruba dvě další miliardy byly peníze, které měl Robin Oil na účtech a Čepru je půjčil, aby vyplatilo dosavadního vlastníka Jiřího Zoubka.
Už to vzbudilo pozornost. Zástupce šéfredaktora E15 Jan Novotný míní, že jsou to peníze, které Zoubek hromadil na účtech s výhledem, že Robin Oil prodá, a to i s touto částkou. Když si je z účtů nevyzvedl, aby je Čepru půjčil, znamená to, že nemusel zaplatit daň, která by činila asi čtvrt miliardy. „Patrně tam hromadil peníze právě kvůli tomu, aby se této dani vyhnul a nakonec podnik prodal i s hotovostí,“ shrnul Novotný.
Stát, respektive jím vlastněné Čepro, byl nakonec jediný, kdo byl ochoten požadovanou částku zaplatit. Zájem o Robin Oil měl i polský Orlen, který má v Česku 440 benzinek a případná akvizice by jeho síť zvětšila zhruba o pětinu. Na dotaz České televize ohledně jednání s Robin Oilem nicméně polská firma reagovala zdrženlivě, v odpovědi uvedla, že svůj rozvoj vždy přizpůsobuje aktivům, která na daném trhu vlastní.
To nicméně zhruba odpovídá zjištění E15, který s odvoláním na interní zdroje z Orlenu napsal, že polský gigant odmítl cenu požadovanou Zoubkem. „Důvodem bylo i to, že by musel spoustu peněz investovat do rekonstrukce čerpacích stanic, které nepatří mezi nejprémiovější na trhu,“ dodal Novotný.
Sám Jiří Zoubek, který si původně vymínil mlčenlivost i o ceně, se k transakci nevyjadřuje. Když se jej Reportéři ČT pokusili kontaktovat, nereagoval. Na písemné dotazy neodpověděl a telefonát do centrály Robin Oil skončil sdělením, že Zoubek „má jednání mimo firmu“.
Mít, nebo nemít?
Diskuse v Česku se ale týká hlavně toho, zda vůbec mělo Čepro další benzinky kupovat. „Je to dlouhodobější, možná i filozofičtější debata, jestli stát má, nebo nemá vlastnit maloobchodní síť. Zatím to vypadá, že žádná vláda, která byla předtím, ani žádný ministr financí toto nijak neřešil,“ podotkla mluvčí ministerstva financí Michaela Lagronová.
Prezident Komory auditorů Ladislav Mejzlík vnímá krok jako součást snahy státu získat větší kontrolu nad surovinami. „Stát se snaží skoupit svůj podíl na výrobě elektřiny, obce se snaží skoupit zpět prodané vodovody, jako stát jsme odkoupili zásobníky plynu, abychom měli kontrolu nad surovinami a jejich distribucí. Svět se stává zranitelnějším a snaží se vybudovat soběstačnost. Je to těžká úvaha na dlouhou dobu a je obtížně měřitelná penězi,“ podotkl.
Naopak bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) je přesvědčen, že stát nic takového, jako je koupě čerpacích stanic, dělat nemá. „Mě to pobuřuje jako pravicového voliče i daňového poplatníka. Stát si pořizuje majetek, který nepotřebuje,“ řekl.
Nad tím, že by šlo o strategickou investici, zapochyboval také Michal Bláha z platformy Hlídač státu. Poukázal, že sítě stanic Robin Oil a Eurooil se ve velké míře překrývají, takže Čepro svoji působnost transakcí příliš nerozšíří.
„Velká část stanic je na podobném místě, jako jsou stávající čerpací stanice Čepra. Mně z toho plyne závěr, že argument, že se jedná o strategickou koupi kvůli většímu pokrytí České republiky, je falešný,“ uvedl Bláha.
To nicméně zpochybnila mluvčí ministerstva financí. „Na mapě, kterou používal Hlídač státu, jsme našli nějaké nesmysly,“ reagovala na srovnání obou sítí benzinek. Jan Duspěva pak hovoří o „minimálním překrytí čerpacích stanic Eurooil a Robin Oil“. „Ty sítě se nekanibalizují,“ míní.
Kritičtí koaliční politici, smířlivější opozice
Z nákupu čerpacích stanic Robin Oil se nicméně nestalo ožehavé politické téma. Opozice má pro transakci pochopení možná větší než někteří politici vládních stran. Kromě zakladatele koaliční TOP 09 Miroslava Kalouska má výhrady třeba i poslanec STAN Lukáš Vlček. „Mým osobním názorem je, že by stát neměl kupovat čerpací stanice. Měl by se soustředit na jiná odvětví, která mají větší strategický charakter, jako je otázka energetických soustav, anebo investice ve školství nebo do dopravní infrastruktury,“ poznamenal.
Místopředseda opozičního ANO Karel Havlíček je smířlivější. „Nemohu nevidět to, že v mimořádných dobách to může posloužit jako nástroj pro určitý cenový vývoj třeba i ostatních provozovatelů čerpacích stanic. Je i na ministerstvu financí, aby si vyhodnotilo, jestli ano, nebo ne,“ shrnul.
Čepro není primárně „pumpařská“ firma, vznikla k tomu, aby dopravovala, skladovala a prodávala naftu a benzin a zajišťovala státní zásoby paliv tak, aby vystačily na 90 dní. Konkurenti její podnikání na trhu čerpacích stanic dlouhodobě kritizují, například podle předsedy představenstva Unie nezávislých petrolejářů Ivana Indráčka „by Čepro mělo všechny čerpačky prodat, ne nějaké dokupovat“. Čepro naopak upozornilo, že transakce Robin Oilu má pro něj i ten smysl, že tím zajistí, že nepřijde o zákazníka.
„Pokud by se společnost Robin Oil dostala do rukou konkurence, která by od nás neodebírala pohonné hmoty, přišli bychom i o výnos z velkoobchodního prodeje pohonných hmot, které do čerpacích stanic společnosti Robin Oil dodáváme,“ poukázal Jan Duspěva.
