Specialisté z dětských psychiatrických ambulancí i lůžkových oddělení mluví o extrémních nárůstech psychických potíží a závislostí u školáků v posledních měsících. Do ordinací podle nich přichází velké množství nových pacientů a zároveň se prohloubily dřívější potíže. Ministerstvo zdravotnictví proto zřídilo novou koordinační skupinu pro dětské duševní zdraví, která se poprvé sešla před pár dny.
Psychické potíže u dětí podle specialistů výrazně rostou. Ministerstvo kvůli tomu zřídilo speciální tým
Dětské psychiatrické kliniky v pražském Motole, Bohnicích, Brně, Plzni, Ostravě nebo v Liberci potvrdily České televizi, že závažnost psychických problémů u dětí narůstá. Skokově vzrostly úzkosti, deprese, potíže s ovládáním emocí i sebevražedné chování. Nejpalčivějším problémem je sebepoškozování a poruchy příjmů potravy.
„Od podzimu je ten nárůst enormní: tří- až pětinásobně zvýšený počet dětí, které mají tyto závažné těžké psychické problémy,“ líčí vedoucí adiktologické ambulance pro děti a dorost ADA+ v Kladně Michaela Štáfková.
Souhlasí s ní také přednosta kliniky adiktologie ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze Michal Miovský. Dodává, že v některých ordinacích už z kapacitních důvodů nemohli přijímat nové pacienty. Na zvýšená čísla má podle nich vliv pokračujicí pandemie a problémy spojené s distanční výukou.
Více mladých pacientů a pacientek s anorexií
Nárůst je patrný u pacientek a pacientů s anorexií. Před pandemií vyhledalo jen v ambulanci pomoc přes 1700 mladých lidí. A počet případů se stále zvyšuje. Jenže kapacity jsou vytížené a problém je najít lůžko i pro akutní potíže.
Vedoucí ostravské pobočky Centrum Anabell Vladimíra Osadníková, která pomáhá lidem s anorexií, uvádí, že jen v jejich pobočce vyhledalo opakovaně pomoc na konci loňského roku až tři sta lidí. Podle jejich zkušeností problémy zvětšil pobyt doma o samotě.
„Měli větší čas o tom přemýšlet, cvičit, kontrolovat si jídlo anebo se víc přejídat,“ říká. Potíže zhoršují sociální sítě. V některých skupinách se děti podporují třeba v hladovění.
„Ukazují se tam i pacientky, které mají život ohrožující poruchy příjmu potravy, radí těm druhým a dávají nepravdivé informace o svém stavu,“ doplňuje vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy Hana Papežová.
Funkční rady lze přitom najít na stránkách, které spravují odborníci. Nově se zaměřují i na genetickou zátěž dětí, jejichž rodiče měli sami poruchu potravy.
Chybějící síť služeb pro děti
Odborníci opakovaně upozorňují na chybějící síť dětských a dorostových služeb. Problémem je ale zároveň nedostatek dětských psychiatrů nebo klinických psychologů.
„Za poslední dva týdny jsme vyjížděli ke třem případům, kdy došlo k pokusům o sebevraždu, díkybohu všechny případy dopadly v rámci možností dobře,“ uvedla mluvčí Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Petra Homolová.
Na hranici kapacity pracuje teď pražská adiktologická ambulance, posílila i personál. Nadužívání návykových látek nebo kyberšikana podle jejích pracovníků narůstají. V péči mají i osmiletou dívku závislou na počítači.
„Bavíme se o momentech, co jsme dřív dávali jako hraniční příklad. Rodiče nacházejí děti ve dvě nebo čtyři ráno hrající pod peřinou a neschopné jít do školy. Toto se dnes začíná stávat normou pro velký počet dětí,“ řekl přednosta kliniky adiktologie ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze Michal Miovský.
Nebát se požádat o pomoc
Podle adiktologa Tomáše Jandáče je nových pacientů čtyřikrát až pětkrát víc než dříve. Více dětí s psychickými potížemi řeší také v Kladně. Zařízení se proto zaměřilo hlavně na prevenci. U školáků řeší například potíže s učením.
„Ve škole mi všechno šlo, jenže pak najednou druhý stupeň, šestá třída a všechno těžší, nevěděla jsem co dělat. Byla jsem z toho nervózní a smutná a naštvaná a vylila jsem si to na rodině,“ popisuje třináctiletá žákyně základní školy Ema.
„Psychická nepohoda se týká i dětí, které dosud plnily dobře denní plán, chodily do školy, ale tlak společnosti v nich vyvolává touhu být ještě víc dokonalý. Potřebují si ulevit,“ popisuje adiktoložka z kladenské kliniky Michaela Štáfková. Ze všeho nejdůležitější je podle ní u dětí a dospívajících hlavně nebát se říct o pomoc.