Ústí nad Labem - První umělé sněhové vločky vyrobené za pomoci sněžného děla si užili lyžaři 12. listopadu 1965 na sjezdovce v Zadní Telnici nedaleko Ústí nad Labem. Lyžařské středisko v Krušných horách se tehdy stalo nejen nositelem československého prvenství v umělém zasněžování, ale ústečtí závodní lyžaři si komfort umělého sněhu užili jako první i v celém tehdejším socialistickém bloku. V západní Evropě se takovou vymožeností v šedesátých letech chlubilo jen několik vyhlášených středisek.
Lyžování na Telnici bylo mezi Ústečany oblíbené už před válkou. Takřka až pod sjezdovky vyvezla obyvatele města linka tramvaje č. 1. Po válce přišel velký rozmach areálu. Přibývaly sjezdovky, vleky a další vybavení. Když se pak roku 1965 objevil profesor ČVUT Vladimír Chlumský a vyprávěl o svých pokusech s výrobou umělého sněhu, dostal okamžitě nabídku ke spolupráci. Členové lyžařského klubu Telnice přivezli první československé sněhové dělo z Rakouska. Tým profesora Chlumského pak přizpůsobil zařízení místním podmínkám a vyrobil pro Telnici další tři kusy. Samotné dělo je ale jen malou součástí zařízení pro umělé zasněžování.
Areál se musel vybavit další technologií: kompresorovou strojovnou, nádrží na vodu s čerpadly a chladicím zařízením. Sjezdovku protnulo 500 metrů potrubí. Výstavba spolkla 3500 brigádnických hodin, odpracovaných často o dovolených. Velkou potíž představovalo shánění materiálu na socialistickém trhu. Na 12. listopad 1965 ale všechno bylo připraveno k slavnostnímu výstřelu. Pár hodin před spuštěním děl začalo sněžit, což ubralo premiéře na efektu, i tak ale označovaly novinové články telnický počin za revoluci v tuzemském lyžování.
Intenzivnější trénink dostal ústecké lyžaře do první ligy
Umělý sníh sloužil takřka výhradně k tréninkům sportovních lyžařů. Prodloužení možnosti trénovat na sněhu se záhy odrazilo i ve výkonu ústeckého oddílu, který postoupil do první ligy.
S pokusy s umělým sněhem začali Kanaďané ve 40. letech 20. století. Zjistili, že když se pod tlakem rozstřikuje vodní mlha do proudu podchlazeného vzduchu, zmrzne na krystalky ledu podobné přírodnímu sněhu. První dělo na světě pak patentovali Američané roku 1954, aby zajistilo hladký průběh olympijských her ve Squaw Valley roku 1960.
Zasněžování má i své stinné stránky. Jednou z nich je zvýšená hlučnost, zejména v noci, kdy dochází k rušení zvěře. Zasněžování rovněž zatěžuje přírodu obrovskou spotřebou elektřiny a vody. Náklady na hodinu provozu jediného děla se pohybují přes 11 000 korun.
Dnes již není v Česku snad žádné lyžařské středisko bez umělého zasněžování a v celé Evropě chrlí sníh asi 3100 sněhových děl. Zkracování zimy kvůli globálnímu oteplování přitom jejich počet ještě rozšíří, což vyvolává obavy z ekologických dopadů umělého zasněžování.
- Rakousko zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2937/293671.jpg
- Rakousko zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2937/293672.jpg
- V Rakousku musely vyjet sněžné pluhy zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2830/282935.jpg
- Zima autor: Jaroslav Hodík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2959/295847.jpg
