Praha - Lidé si na několika místech Prahy připomněli justiční vraždu političky Milady Horákové i další oběti komunistického režimu. Horákova byla popravena před 64 lety 27. června. Desítky lidí se sešly na hřbitově v Ďáblicích u čestného pohřebiště politických vězňů, k pomníku obětem komunistického režimu na Újezdu došel průvod několika set studentů. Organizátoři usilující o vybudování pomníku Horákové dnes také oznámili, že v pátek vypíšou na podobu sochy veřejnou soutěž.
Už dopoledne si osobnost Horákové připomněly stovky žáků a studentů základních a středních škol v Národním divadle, kde jim společnost Člověk v tísni promítla dokumentární film Případ dr.Horáková. K dětem v předtočeném videu promluvil také herec Jan Přeučil, jehož otec byl souzen s Horákovou - dostal doživotí a ve vězení strávil 15 let. „Drželi jsme si palce, aby táta nedostal trest smrti… Jako si připomínáme krutou fašistickou dobu, měli bychom si připomínat i krutou komunistickou dobu, abychom si vážili krásy všedního dne,“ řekl České televizi Jan Přeučil.
Asi 800 studentů se pak s transparenty „Komunismus bolí dodnes“ nebo „Proti ztrátě paměti“ vydalo k nedalekému památníku na Újezdu. U něj pak desítky z nich položily červené růže. „Horáková by byla nepochybně ráda, že pevnost jejích postojů svůj smysl měla,“ uvedl pražský primátor Tomáš Hudeček k odkazu Horákové.
Na sochu pro Horákovu může přispět každý: 8123455001/5500
Na památku Horákové vzpomněly i desítky lidí při pietě na Vyšehradském hřbitově. U jejího symbolického hrobu položili věnce a květiny. Na několika místech Prahy budou také umístěny výtvarné instalace pod názvem Komunismus bolí dodnes. Cílem je připomenout zločinnou podstatu komunistického režimu, uvedli organizátoři.
Horákovou by měla připomenout i socha, která by měla stát na konci Sněmovní ulice v Praze. Nadační fond Stránský, který nese jméno bývalého ministra spravedlnosti Jaroslava Stránského, v pátek vypíše na její podobu soutěž. Vítěz má být vyhlášen symbolicky 17. listopadu. Na zaplacení sochy fond zřídil účet 8123455001/5500. „Vyzýváme každého skutečného Čecha, Češku či organizace, které v naší zemi působí, aby nám pomohli finančním příspěvkem vybudovat skutečně čestnou připomínku lidské odvahy, morálky a národní hrdosti - právě tyto atributy bychom si totiž v dnešní době měli jako národ více a více uvědomovat,“ uvedl Stránský.
Monstrproces s Horákovou znamenal tresty v souhrnné délce 7830 let
Osud Milady Horákové byl silně spjat s Prahou, kde se roku 1901 narodila. Po ukončení právnické fakulty nastoupila na pražský magistrát. Mimo zaměstnání aktivně působila v ženském hnutí a stala se spolupracovnicí senátorky Františky Plamínkové. Během druhé světové války se zapojila do protifašistického odboje, za což byla v roce 1944 odsouzena k osmi letům vězení a jen těsně unikla trestu smrti.
V roce 1945 se Horáková stala poslankyní za Československou stranu národně sociální (ČSNS), jejíž členkou byla už od roku 1929. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se na protest vzdala svého poslaneckého mandátu. Horáková upoutala zájem komunisty ovládané Státní bezpečnosti již v roce 1946 svými výroky o častých omylech lidových soudů. Po únoru 1948 bylo již jen otázkou času, kdy se s nepohodlnou osobností nový režim vypořádá.
Na podzim 1948 iniciovala schůzku zástupců bývalých nekomunistických stran, jejímž cílem měla být koordinace společného postupu. Ačkoli setkání nepřineslo žádný výsledek, obžaloba na něm později postavila značnou část procesu. StB si pro Horákovou přijela 27. září 1949. Zpočátku vyšetřovatelé přesně nevěděli, z čeho ji obvinit. Nakonec jim však pomohly výslechy dlouholetého člena ČSNS Jaromíra Kopeckého, jenž byl zatčen při pokusu o přechod hranic. Ten prozradil existenci ilegálního ústředí národních socialistů, jejímž členem byla i Horáková, který udržoval kontakt s představiteli někdejšího vedení strany v zahraničí.
Obžalovací spis dostali na stůl nejvyšší představitelé strany a vlády: Gottwald, Kopecký, Slánský a další. Společně rozhodli, že proces bude veřejnosti prezentován pod názvem „Horáková a spol.“ Soudní líčení začalo 31. května 1950 u Vrchního soudu v Praze. 8. června 1950 byli čtyři obžalovaní, mezi nimi Milada Horáková, za velezradu a vyzvědačství odsouzeni k trestu smrti, další čtyři lidé k doživotnímu žaláři a zbytek k dlouholetým trestům.Včetně následných procesů bylo nakonec uděleno celkem 10 trestů smrti, 48 doživotních trestů a další tresty odnětí svobody v souhrnné délce 7830 let. Počet obžalovaných dosáhl čísla 639.
