Dokumentaristka a autorka knihy Kdo chytá v síti Marika Pecháčková mluvila s predátory, kteří na internetu sexuálně obtěžují nezletilé dívky a figurují v novém dokumentu Víta Klusáka V síti. Někteří si vůbec neuvědomují, že objektům svého zájmu ubližují. Reportérky pořadu 168 hodin také přinesly výpovědi skutečných obětí internetového vydírání.
Jeden z predátorů z dokumentu s krycím jménem Jaroslav vysvětlil, že mu jde při psaní s nezletilými dívkami především o vzrušení, které nedostává v reálném životě. O tom, že je jeho jednání nezákonné, prý nepřemýšlí.
Podle Pecháčkové byl Jaroslav na rozdíl od ostatních agresivnějších predátorů velmi slušný a milý, což jedna z hereček vnímala paradoxně jako ještě agresivnější než přímočarý nátlak. Když Jaroslav zjistil, že se stane součástí dokumentárního filmu, herečkám se omluvil a začal navštěvovat sexuologa.
Dokument V síti sice pracuje se smyšlenými internetovými profily, ale se zcela reálným problémem dnešních dětí. Vedoucí oddělení informační kriminality Václav Písecký potvrdil, že řeší případy velmi podobné těm z filmu. „Tvůrcům se podařilo zachytit i nějaké lidi, které jsme následně obvinili z trestné činnosti. Ty přímo nesouvisí s natáčením dokumentu, ale podařilo se nám prokázat jim jinou trestnou činnost mravnostního charakteru,“ uvedl.
Vymámit fotky a vydírat
Metoda většiny takzvaných predátorů je podobná – vytáhnout z oběti intimní fotografie. Jakmile je mají, oběť uvízla v síti a roztáčí se kolotoč vydírání. Reportérky Kateřina Stibalová a Zuzana Tunová vypátraly skutečnou oběť internetových predátorů. Příběh Moniky Ludlové se odehrál, když jí bylo dvanáct let, stejně jako fiktivním postavám z dokumentu.
„Pán, tehdy šestapadesátiletý, se vydával za patnáctiletého, hezkého kluka na Facebooku. Kontaktoval mě, psali jsme si a přes odkaz svých fotek, co mi poslal, jsem se proklikla a on mě začal sledovat skrz webkameru,“ popisuje, jak vydírání začalo. Kdykoliv byl její notebook zapnutý, mohl tak predátor sledovat její život, včetně všech intimních chvil odehrávajících se v pokoji. V momentě, kdy ji pozval na osobní schůzku a ona nedorazila, začalo vydírání.
„Začal mi vyhrožovat, že má moje nahé fotografie a videa. Načež jsem si říkala, kde by je vzal, když jsem mu je nikdy neposlala a on mi je poslal. Zhroutila jsem se v pokojíčku, bylo mi jasné, že s tím vůbec nic neudělám.“ Přesto se Monika svěřila rodičům a ti kontaktovali polici. Vyděrač dostal podmíněný trest.
Když skauti zneužijí své moci
Kam až může vydírání zajít, ukazuje další reálný příběh z roku 2012 popsaný v knize Kdo chytá v síti. Dva skautští vedoucí vylákali přes falešný profil pohledné dívky intimní fotografie od desítek chlapců.
„Největší emoce pro mě byla vždy, když jsem získal tu fotku. V hlavě se mi promítlo – tak teď tě mám, teď si s tebou můžu hrát jak s loutkou. U toho počítače jsem si dovoloval, troufal, měl moc nad tím člověkem,“ popisuje vedoucí, který byl s kolegou za zneužití 39 chlapců odsouzen v roce 2013 na 10 let odnětí svobody. Od loňského listopadu je ale zpátky na svobodě.
Matka jedné z tehdejších obětí popisuje, jak svoji moc uměli využít. „Dvanáctileté dítě podlehlo a jakmile zaslalo fotku, začalo vydírání ve smyslu různých úkolů. Nejtěžší úkol byl pro něj natočit ve 12 letech porno video.“
Chlapec se s vydíráním svěřil právě skautským vedoucím, kterým bezmezně věřil. Netušil však, že za úkoly stojí oni. Právě ti mu poté pomohli video natočit, takže si získali jeho ještě větší důvěru.
„Měli opravdu neskutečnou autoritu a ty děti k nim vzhlížely a braly je neskutečně vážně, poslouchaly je víc než rodiče. Takže já jsem kolikrát prosila, aby mi pomohli, aniž bych tušila, že ty problémy jsou vlastně od nich. I o víkendovkách, kdy jsem byla přesvědčená, že odjela celá skupina, jsem se následně dozvěděla, že si syna odvezli na chatu, kde s ním strávili sami ve třech víkend, syna v noci opravdu přivazovali a musel si zkusit nepopsatelné. Ale říkal, že o hodně horší bylo to psychično, že to byl neustálý psychický nátlak,“ dodává matka chlapce.
Pro spisovatelku Pecháčkovou bylo asi nejhorší zjištění, že pouze jedno z deseti sexuálně zneužívaných dětí o své zkušenosti někomu řekne. „Podle psychologických popisů takový zážitek lidi nějakým způsobem zabije. Mluví se o pojmu vražda duše. Zabije to jejich vztah ke světu, důvěru ke světu, k lidem. A žijí vlastně napůl mrtví,“ dodává.
Na fiktivní profily tří hereček, které se vydávaly v dokumentu V síti za dvanáctileté dívky, zareagovalo během deseti natáčecích dnů 2458 mužů. Z dívek lákali intimní fotky, posílali jim obscénní videa, někteří se je snažili vydírat. Kromě filmu vznikla i kniha Kdo chytá v síti. Autorka Marika Pecháčková v ní dává prostor pohnutkám samotných predátorů, se kterými mluvila osobně.
