Před třiceti lety propustil komunistický režim Václava Havla z jeho posledního trestu vězení. Soud ho poslal za mříže v lednu 1989 za pobuřování při takzvaném Palachově týdnu. Havel tehdy v cele strávil čtyři měsíce. Na svobodu se dostal podmíněně.
O Havlově propuštění rozhodl soud 17. května. V budově pankrácké věznice na něj čekali další disidenti i zahraniční novináři. „Ani nedošlo k podání opravného prostředku. A k propuštění přispěla nepochybně obrovská atmosféra ve veřejnosti,“ říká tehdejší Havlův obhájce Josef Lžičař.
Petici za propuštění Václava Havla tehdy podepsalo téměř tři tisíce čtyři sta lidí, včetně hereckých hvězd Petra Čepka, Jaromíra Hanzlíka nebo Daniely Kolářové. „Jsem samozřejmě rád, že mě pustili na polovinu domů. I když si myslím, že celý ten můj trest byl nesmysl a že jsem vůbec v žádném vězení neměl být,“ komentoval tenkrát znovunabytou svobodu sám Havel.
Demonstrace na výročí upálení Jana Palacha se totiž neúčastnil. Stál opodál, aby mohl informovat zahraniční média. „Byl divákem, a když zjistil, že pod sochou svatého Václava je nějaký shluk, tak se rozhodl, že odejde,“ potvrzuje Lžičař.
Přesto byl budoucí první český prezident zatčen a odsouzen na osm měsíců. Byt Havlových na vltavském nábřeží naplnily v den propuštění na oslavu desítky disidentů a umělců. A Václav Havel ihned začal plánovat další kroky, které by navázaly na úspěšnou petici za jeho propuštění.
Začal vznikat text Několika vět, jímž disidenti definitivně vystoupili z izolace. Pod Několik vět se podepsalo čtyřicet tisíc lidí.
