V pražském Klementinu, kde sídlí Národní knihovna, mají důmyslný systém ochrany těch nejvzácnějších starodávných knih. Proti horku, které by je mohlo poškodit, používají chlazení fungující díky vodě z blízké Vltavy. Systém vybudovaný před sedmi lety však nepomáhá jen archivům, ale i modernímu vybavení. Odvádí teplo také ze serverovny.
„Vodu nabíráme pár metrů od Karlova mostu,“ říká generální ředitel Národní knihovny Martin Kocanda. Upřesňuje, že potrubí vede asi dvě stě metrů pod Platnéřskou ulicí do sklepení Klementina. Tam voda teče do strojovny, kde ve výměnících chladí vnitřní systém celého komplexu.
V současnosti jede systém téměř na plný výkon a proteče jím 145 kubických metrů vody za hodinu. „Teplota vltavské vody se pohybuje od tří do patnácti stupňů Celsia v závislosti na ročním období. Teď naše přístroje ukazují, že má zhruba těch patnáct stupňů,“ popisuje Kocanda. Vodu není nutné nijak upravovat, protože se dostane jen do strojovny. Když tam ochladí vnitřní chladicí okruh, odteče zpátky do Vltavy.
„V současné době chladíme primárně depozitáře a prostory, kde jsou servery a další IT zařízení,“ říká Kocanda. V depozitářích je kolem dvaceti stupňů Celsia. Celý okruh chladicích potrubí měří asi pět set metrů a potřeba by bylo víc. Například do kanceláří nedosáhne a pracovníci knihovny tak nemají proti horku žádný nástroj.
„Tento systém může působit trochu primitivně, ale opak je pravdou. Je to systém, který je velmi funkční, ekologický a ekonomicky výhodný. To byl důvod, proč se v rámci revitalizace Klementina připravil,“ vysvětluje možná překvapivé řešení chlazení zavedeného v roce 2011 Kocanda.
Předtím v Klementinu nebylo chlazení vůbec žádné a archiváři využívali stálosti teploty v některých místnostech historické budovy. „Depozitáře tehdy nebyly umístěny v podkroví a naši předchůdci se nemuseli potýkat s takovými horky jako my,“ vysvětluje Kocanda.
