Praha - Před 110 lety se narodil spisovatel, člen protinacistického odboje a oddaný komunista Julius Fučík. V době protektorátu působil v komunistickém odboji. Gestapo ho ale odhalilo a po víc než roce věznění byl v září 1943 popraven. Poúnorový komunistický režim ho potom vyzdvihl jako hrdinu.
Fučík tíhl k levici od mládí. Do komunistické strany vstoupil hned po jejím vzniku v roce 1921. Dva roky působil jako dopisovatel Rudého práva v Moskvě. Kromě politické publicistiky se ale věnoval také literární a divadelní kritice. „Byl obratný žurnalista, velmi dobrý divadelní kritik, zejména ve dvacátých letech. A pak byl také příslušník své generace, to znamená příslušník generace avantgardního hnutí,“ uvedl historik Ústavu pro českou literaturu AV ČR Pavel Janáček.
Od roku 1939 působil Fučík v komunistickém odboji. V roce 1942 byl ale zatčen a v následujícím roce odsouzen k smrti a popraven. Po roce 1948 se stal jednou z nejvýznamnějších ikon režimu. Komunisté vytáhli z Fučíkova života pouze to, co se hodilo ideologii, a vytvořili tak vzor hrdiny hodný následování. „Fučík měl být symbolem mládí a byl stále prezentován jako věčně živý, věčně mladý. Záměrem asi bylo oslovit mladou generaci,“ domnívá se Petr Koura, historik z pražské Filozofické fakulty.
Nejznámějším Fučíkovým dílem je Reportáž psaná na oprátce, kterou napsal v pankrácké věznici. Rukopis tajně posílal na útržcích toaletního papíru. Psal v něm i o své spolupráci s gestapem. Podle odborníků na Fučíkovo dílo pasáž dokazuje, že novinář na gestapu skutečně vypovídal, ale ne to, že by někoho udal. Reportáž vyšla poprvé v roce 1945, režim ji ale upravil. Necenzurované znění si mohli lidé přečíst až v roce 1995.
Fučík patří mezi kontroverzní postavy českých dějin. Podle Koury musíme vnímat jeho osobnost v několika rovinách. První je Julius Fučík jako aktivista Komunistické strany Československa. V druhé rovině je Fučík jako literát, literární kritik, literární historik, ve třetí pak jako odbojový pracovník: „No a nad tím vším je ten mýtus, který byl vytvářen po druhé světové válce, se kterým samotný Fučík už neměl co do činění.“
