Praha - Odhadem jen desetina žáků základních škol nemá mobilní telefon. Mnozí navíc posílají textové zprávy i během vyučování. Školy mají na používání mobilů velmi přísná pravidla a často udělují i ředitelské důtky. Nejčastěji bývá impulzem k pořízení telefonu nástup do první třídy a fakt, že si dítě v případě nouze může zavolat o pomoc. Někdy je ale důvodem i sociální tlak - tedy to, že telefon mají ostatní ve třídě. Přitom vlastnit mobilní telefon byla mezi takto malými dětmi před deseti lety spíše vzácnost.
Počet mobilů ve třídách roste s tím, jak se mění číslovka na dveřích třídy. V první se ještě objevují zřídka. I tak je ale čím dál častěji nástup do školy impulzem k pořízení prvního telefonu. Třináct procent dětí ho dostane ještě před šestými narozeninami.
Učitelé přitom tento trend nevidí rádi a dětem mobil do výbavy nedoporučují. „Měla jsem případ, kdy holčička byla úzkostlivá a vlastně každou přestávku volala rodičům, aniž měla jakýkoliv problém,“ zdůraznila učitelka Gabriela Perutková. Používání mobilů proto omezují školní řády. Většinou musejí být přístroje v hodinách vypnuté a schované, jinak hrozí tresty.
Telefon není jen telefon, ale hlavně hračka
Děti dnes totiž rozhodně nepoužívají telefon jen pro volání a posílání zpráv. Slouží jim hlavně jako přehrávač hudby, jako fotoaparát nebo k hraní her. Často s ním ale natáčí videa, zesměšňují učitele či spolužáky a používají ho při kyberšikaně.
Mobily ale nemají učitelé rádi ještě z jednoho důvodu. Zvýrazňují sociální nerovnosti ve třídách. Podle ceny a typu mobilu děti hodnotí spolužáky. „Být jako socka, to by nevadilo mně, ale malým dětem, pro ty je důležité, aby měly něco úžasného, super, čím se můžou pochlubit,“ domnívá se dětský psycholog Václav Mertin.
Děti se na svých telefonech také stále častěji připojují na internet. Různé mobilní aplikace na něm využívá už pětina z nich. Nejčastěji účty přitom nepřesáhnou dvě stě korun měsíčně a jen osm procent dětí má měsíční účty vyšší než 300 korun. Rodiče pro lepší kontrolu preferují předplacené karty.
Ještě nedávno byla přitom věková hranice pro pořízení prvního telefonu vyšší a děti narozené před rokem 2005 ho měly až od devíti let. Většina těch, kterým dnes táhne na třicet, ho dostávali většinou až jako teenageři. A dnes zdánlivě muzejní kousky byly prvním telefonem dnešních čtyřicátníků, kteří ho ale koupili už jako dospělí. „Minuta hovoru stála od dvou do pěti korun, u některých tarifů to bylo více. V začátcích v roce 96 nebyly předplacené karty, bylo nutné vzít si tarif,“ poznamenal odborník na komunikaci Jan Matura.
- Věk, kdy české děti dostávají mobilní telefony, se stále snižuje. A je i nižší, než je zvykem v západní Evropě.
- Třináct procent dětí má tedy telefon už před nástupem do školy. V první třídě přibude dalších dvacet čtyři procent a ve druhé třídě dalších dvacet procent.
- Nejčastěji ho používají k volání, a to hlavně rodičům. Hned v závěsu je ovšem hraní her, následuje přehrávání hudby a focení.
- Děti většinou dostávají od rodičů ty nejlevnější telefony - do dvou tisíc korun. Dražší jim přitom častěji kupují otcové. Ti sáhnou v osmatřiceti procentech nákupů po telefonu nad dva tisíce korun.
