Pro lidi bez domova není návrat do běžného života snadný, často se nepovede vůbec. Když se ale člověk, který ztratil vše a skončí na ulici, nevzdá, a navíc mu ještě někdo podá pomocnou ruku, je na světě alespoň naděje. Dokazuje to příběh dvou kuchařů, kteří propadli závislostem a skončili na ulici. Jejich příběhy vyprávěla pro 168 hodin Martina Houdková.
Pořad Kluci v akci dal šanci dvěma bezdomovcům, začali vařit v restauraci
V prvním červnovém dílu pořadu Kluci v akci vařili dva kuchaři, kteří nepřišli z vyhlášených restaurací, nýbrž z ulice. Bezdomovci Petr Filka a Tomáš Svoboda svým vystoupením nejenže inspirovali diváky, ale především zaujali jednoho z moderátorů Ondřeje Slaninu – spolumajitele restaurace v pražské Krči, který jim tam nabídl práci.
„Byli super. Líbilo se mně, jak otevřeně mluvili o svých problémech. To byl důvod, proč jsem jim nabídl, jestli u nás nechtějí pracovat,“ řekl Ondřej Slanina.
Tragédie, drogy a alkohol
Dva muži, které na ulici přivedly závislosti – v jednom případě na alkoholu, ve druhém na drogách – se příležitosti chopili. Doufají, že se skutečně dokážou vrátit do běžného života. Devětatřicetiletý Tomáš Svoboda z něj ostatně vypadl za mimořádně smutných okolností. Před dvěma lety při dopravní nehodě zahynula jeho partnerka, která byla v šestém měsíci těhotenství.
Co se dělo potom – drogy, ztrátu zaměstnání a život na ulici – ale kuchař tragédií, kterou prožil, neomlouvá. „Myslím, že spoustě lidí se stane nějaká tragédie, a k drogám, alkoholu nebo jiným závislostem nesklouznou. Já jsem to bohužel udělal,“ připustil.
Na ulici žil půl roku. Zimu strávil na lodi Hermes. „Bylo to šílené, když jsem tam přišel poprvé. Do detailu se mi vybavuje pocit, když jsem zahlédl lidi okolo mě,“ vzpomněl.
Druhý kuchař, který bude vařit v restauraci pražského čtyřhvězdičkového hotelu, skončil na ulici utopen v alkoholu loni v říjnu. Dvaapadesátiletý Petr Filka dříve vařil v hotelu Ambassador a věří, že se historie opakovat nebude.
„Mám dceru, letos jí je třicet. Pak se pochlubím, co jsem sám dokázal, jak jsem se odpíchnul ode dna. Je pro mě důležité, abych to udělal sám, aby mi v tom nikdo nepomáhal,“ poznamenal.
Nabídka práce ještě neznamená automatickou záchranu
Ani jeden z kuchařů, kteří doufají v úspěšný návrat do běžného života, ale podle ředitelky organizace Nový prostor Dagmar Kocmánkové ještě nemá nic jisté. Minulost je může snadno dohnat, hlavně v podobě dluhů.
„Většina lidí bez domova není přihlášena ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění, takže jim nabíhají dluhy v tomto směru. Nebo si třeba půjčí peníze od nějakého nebankovního subjektu. Pánové mají našlápnuto, ale ještě je hodně velký kus před nimi,“ varovala.
Ondřej Slanina ostatně není prvním „televizním“ kuchařem, který dal pracovní příležitost lidem v nouzi. V roce 2002 otevřel Jamie Oliver restauraci Fifteen, kde zaměstnal patnáct nezaměstnaných lidí. Z nich v kuchyni zůstalo jen pět. Když ale nic jiného, dávají takové projekty naději. I bez televizních tváří vznikla jídelna na Smíchově, kde vaří ženy bez domova.
Podle kuchařky Terezy, která žila na ulici osm let, dává taková práce především „pocit, že ještě není nic ztraceno, že všechno, co jsem ve svém životě zkazila, se ještě dá napravit“.