Policejní databáze DNA stále funguje bez zákonných pravidel. Už před půl rokem přitom praxi zkritizoval Ústavní soud. Ministerstvo vnitra však říká, že na přípravu změn nyní nemá čas.
Kriminalisté nedávno zadrželi muže, kterého považují za pachatele znásilnění. Stalo se tak tři roky po činu. Policie měla pouze popis útočníka a stopy z místa činu – včetně DNA, o které ale až do letošního října nevěděla, komu patří.
„Pachateli se stalo osudným to, že se dopustil dalšího trestného činu, a to výtržnictví. Přičemž mu byl odebrán vzorek jeho biologického materiálu. Policejní systém vyhodnotil shodu – a to s případem znásilnění z roku 2019,“ vysvětlil mluvčí pražské policie Richard Hrdina.
Policisté mohou odebírat vzorek DNA od každého podezřelého z úmyslného trestného činu – včetně například hospodářských nebo daňových.
„Je otázka, jak jeho genetický profil v budoucnu reálně může být použit a jestli tedy to, že je uchováván, je legitimní nebo odůvodnitelné,“ řekl k tomu advokát a ředitel spolku Iuridicum Remedium Jan Vobořil.
Máme jinou práci, říká ministerstvo
Z podobných důvodů se bránil odběru jeden z obviněných v kauze kampeličky WPB Capital a jeho spor s policií se dostal až před Ústavní soud. Ten po čtyřech letech řekl, že do zákona nezasáhne, ale že Česko neplní mezinárodní závazky, když nemá veřejná pravidla, jak policie s DNA profily nakládá.
„Policejní prezidium vydalo interní pokyn, který nemůže splňovat tuto funkci, samozřejmě. Tak na to bylo potřeba alespoň poukázat, když už jsme do toho nemohli zasáhnout,“ řekl letos v dubnu soudce Ústavního soudu Jiří Zemánek.
Ministerstvo vnitra se hájí, že se policejní praxe na základě rozhodnutí soudů mění a že kriminalisté se o odběru DNA rozhodují podle závažnosti činu a dalších okolností. A neprovádějí ho automaticky.
Rezort přitom už před sedmi lety navrhl pravidla databáze uzákonit. Sněmovna ale novelu neprojednala a nyní na ni podle rezortu není čas. „Ministerstvo vnitra řeší souběžně celou řadu dalších úkolů,“ řekl ČT mluvčí ministerstva vnitra Ondřej Krátoška.
V současné praxi tedy potřebnost nebo nepotřebnost zákona mohou ukázat výsledky sporů policie s žadateli o vymazání z databáze. Tyto spory zbrzdilo čekání na Ústavní soud.
