Praha – Před 75 lety jmenoval Adolf Hitler Konstantina von Neuratha protektorem v okupovaném území Čech a Moravy. Během jeho úřadování byly mimo jiné uzavřeny české vysoké školy, došlo k přijetí obdoby Norimberských zákonů a český průmysl byl zapojen do německého válečného hospodářství. Přesto byl Neurath v září 1941 Hitlerem fakticky nahrazen Reinhardem Heydrichem kvůli údajné shovívavosti a hlavně neschopnosti vyrovnat se s posilujícím odbojem.
Jmenováním Neuratha, rodáka z jihoněmeckého Württemberska, učinil Hitler formální ústupek Čechům. Státní prezident Emil Hácha tehdy prosil, aby nebyl šéfem protektorátu sudetský Němec. V případě státního tajemníka ovšem Hitler už shovívavý nebyl - výkonem funkce pověřil sudetského Němce Karla Hermanna Franka, a ten von Neuratha hlídal. „Krvavý pes Frank“ jako státní sekretář a šéf policie rychle pochopil politiku krutosti, začal tlačit na zadržení ministerského předsedy Aloise Eliáše a tajně pracoval na zdiskreditování von Neuratha ve snaze získat jeho funkci.
Neurath byl sice v září roku 1941 z funkce de facto odvolán, Frank ho ale nevystřídal. Místo něj se zastupujícím říšským protektorem stal Reinhard Heydrich a i poté, co parašutisté na Heydricha v květnu roku 1942 spáchali atentát, byl Frank při povyšování opět přeskočen. Za nového zastupujícího říšského protektora Berlín vybral Kurta Daluega.
Působení von Neuratha ve funkci říšského protektora se pro zemi stalo synonymem pro zavedení norimberských protižidovských zákonů, uzavření vysokých škol a pro počátky perzekuce českého národa i jeho germanizace. Von Neurath, diplomat a politik staré školy, nebyl ve svých plánech tak militantní jako Frank, ale tlaku, který na něj vyvíjel jak Frank, tak říše, se příliš nebránil.
Principy norimberských zákonů byly v protektorátu zavedeny 21. června 1939. Zákon o ochraně německé cti a německé krve zakazoval například uzavírání manželství i mimomanželské vztahy mezi Židy a ne-Židy, zapovídal také Židům ne-Židy zaměstnávat. V okamžiku zavedení tohoto zákona ztratili Židé svá politická práva. Zákon byl do roku 1943 postupně doplněn o celkem třináct prováděcích nařízení systematicky zbavujících Židy veškerých občanských práv.
Podzim 1939: Poslední veřejná vystoupení proti okupaci
Podzim 1939 přinesl v protektorátu na dlouhou dobu poslední velká vystoupení veřejnosti proti okupační moci. Během potlačení demonstrace 28. října německé pořádkové jednotky zastřelily i studenta medicíny Jana Opletala. Po Opletalově pohřbu nastala vlna zatýkání, které vyvrcholilo 17. listopadu 1939 uzavřením všech českých vysokých škol. V noci z 16. na 17. listopadu 39 se uskutečnil zásah, namířený hlavně proti českým vysokým školám a inteligenci vůbec. Gestapo s dalšími německými policejními jednotkami tehdy obsadilo vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami a zatklo více než dva tisíce studentů.
Zatčené studenty odváželi do věznice na Pankráci a do kasáren v Ruzyni, kde Němci zastřelili devět funkcionářů studentských spolků. Byly to první popravy bez soudního řízení, které se později staly běžnou součástí okupačního teroru. Část studentů – méně než dvacetiletí a cizinci – byla nakonec propuštěna, ale přes 1 260 jich skončilo v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. Ti, co přežili, byli od prosince 1939 propouštěni, poslední se dostali domů až v březnu 1943. Více čtěte zde.
Protektorát byl pro Hitlera zdrojem pracovních sil a výroby
Neurathovo období v protektorátu bylo i tak o poznání mírnější než to, co následovalo po něm. Byla tu snaha získat Čechy pro dobrovolnou kolaboraci. Hitler nechtěl vytvořit v Evropě dojem, že utiskuje nějaký stát, který se mu dobrovolně podřídil. V roce 1939 usiloval o spojenectví se Slovenskem, Maďarskem, Bulharskem, Rumunskem, případně i s Jugoslávií, Finskem a v úmyslu měl získat i vládu ve Vichy. Nemohl proto rozpoutat perzekuční tažení proti Čechům. V roce 1942 byly válečné strany definovány a Hitlerovy ohledy skončily. Protektorát potřeboval jako zdroj pracovních sil a výrobní kapacitu.
Konstantin von Neurath byl po válce souzen Norimberským tribunálem, který ho odsoudil k 15 letům vězení. O tom, že soud v jeho případě zvážil jisté polehčující okolnosti, svědčí i fakt, že jak jeho nástupce ve funkci říšského protektora Wilhelm Frick (u soudu v Norimberku), tak i zastupující říšský protektor Kurt Daluege (u soudu v Praze) byli odsouzeni k trestu smrti. Von Neurath byl uvězněn ve věznici Spandau, odkud ho po osmi letech v roce 1954 ze zdravotních důvodů propustili. Zemřel o dva roky později, 14. srpna 1956, v Enzweihingenu u Stuttgartu.
