Praha – Zrušení veškerých ubytoven pro chudé, které nyní mohou města prosadit, může mít nechtěný výsledek: ulice plné bezdomovců. Varovala před tímto krokem ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD), podle které po zrušení ubytoven s doplatky na bydlení nebudou mít jejich obyvatelé kam jít.
Obce mohou od počátku května samy rozhodovat o vyplácení doplatku na bydlení. Pro obyvatele ubytoven, pro které je dávka klíčová, by znamenalo její odebrání, že na ubytovně už bydlet nebudou. Některé radnice již vyhlásily, že se chystají takto zlikvidovat všechny ubytovny na svém území. Ministryně práce a sociálních věcí však starosty varovala před nechtěnými důsledky. „Pokud by si nějaká obec řekla, že zlikviduje všechny ubytovny na svém území, tak co bude s těmi lidmi?“ podotkla Michaela Marksová, podle které se tak obce sice zbaví ghet, zato si však zadělají na problémy s bezdomovci. Problém se navíc může dotknout i dětí, ministryně přitom upozornila, že o ty se obec beztak musí postarat.
Podle Daniela Hůle z organizace Člověk v tísni zatím nelze říct, jak obce s novým pravidlem naloží, protože si radnice samy ještě nevědí rady. Očekává však, že se obavy ministryně Marksové naplní. „Nastane takový kulečník mezi jednotlivými obcemi. Budou soutěžit o to, která se zbaví největšího počtu lidí žijících na ubytovnách,“ nastínil.
Budou-li obce příliš příšné, přijde novela
Změna, kterou do novely zákona o hmotné nouzi prosadil předseda poslanců ODS Zbyněk Stanjura, podle ministryně Marksové není míněna tak, že by radnice nyní měly začít ve velkém vyhánět obyvatele z ubytoven. „Myslím si, že účelem by mělo být převážně zabránit tomu, aby se na území obcí objevily nové ubytovny. Případně ve výjimečných případech takto lze skutečně vylidnit nějakou hodně nepohodlnou ubytovnu,“ řekla ministryně. Michaela Marksová chce, aby v případě, že by se ukázalo, že „obce si s tím neumějí poradit“ – tj. budou příliš tvrdé – vláda jednala o další novele zákona, ačkoli slíbila, že by v tom případě vzala v potaz připomínky Svazu měst a obcí.
Daniel Hůle ale míní, že obce by při rozhodování o sociálních dávkách neměly mít konečné slovo. Připomněl, že dříve právě radnice dávky rozdělovaly, pravomoc ale ztratily kvůli neefektivnosti. Míní přitom, že by měl peníze rozdělovat stát, protože právě stát se nakonec musí o chudé lidi postarat. „Vystěhujeme ty lidi za hranice České republiky? Nevystěhujeme. Ve výsledku to nakonec zaplatí daňoví poplatníci a důsledky budou muset řešit centrální státní správa v podobě ministerstva, možná na úrovni krajů,“ podotkl vedoucí programu pracovního a finančního poradenství Člověka v tísni.
Ubytovny rostly jako houby po dešti, obce nemohly nic dělat
V ubytovny pro sociálně slabé se v uplynulých letech proměnily například staré nepotřebné hotely či podnikové ubytovny, které levně koupili noví vlastníci a sestěhovali do nich chudé rodiny. Za jejich ubytování poté získávali peníze od státu, míněné jako sociální dávky na bydlení. Lidé, kteří mají minimum majetku, často jsou bez práce a jsou mezi nimi také problémové rodiny, se přitom koncentrovali v oblastech, kde vznikaly ubytovny, ve velkých počtech. Majitelé budov sestěhovávali například lidi, kteří neměli na nájemné, z různých koutů Česka na jedno místo. „Toto se dělo na území dotčených obcí, aniž měly možnost proti tomu cokoli udělat,“ připomněla Michaela Marksová. Například ve městech Šluknovského výběžku vše vyvrcholilo konflikty se starousedlíky a známými protesty.
Příspěvek na bydlení patří mezi dávky státní sociální podpory. Dosáhnou na něj lidé, jimž na přiměřené bydlení nestačí 30 procent příjmu. V Praze je to 35 procent příjmu. Doplatek patří mezi dávky hmotné nouze. Získají ho ti, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení, a jimž ani s ním nezbývá na živobytí. Další dávka tedy potřebným výdaje za byt dorovnává tak, aby jim na živobytí zůstalo. Loni potřební na příspěvcích dostali 8,84 miliardy korun a na doplatcích 3,25 miliardy. Suma na doplatek se tak proti roku 2012 zhruba zdvojnásobila, tehdy činila 1,67 miliardy.
