Praha – Před 45 lety se na pražském Václavském náměstí zapálil Jan Palach na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Dvacetiletý student tři dny poté zemřel. Klíčovou událost moderních československých dějin si připomínají občané na mnoha místech České republiky. Akce pořádají knihovna Václava Havla nebo Filozofická fakulta UK, kde Palach studoval.
Již po poledni uctili památku Pochodně číslo jedna na Olšanských hřbitovech u Palachova hrobu politici TOP 09, včetně předsedy strany Karla Schwarzenberga. „Národní čest pro něj byla víc než vlastní život a utrpení,“ uvedl šéf TOP 09. „To si zaslouží ohromnou úctu.“ Odpoledne proběhla vzpomínková akce v chrámu svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí, pořádala ji Společnost přátel České Bible a Církev československá husitská.
Památku Jana Palacha uctili také v Mělníku. Do Jungmannových sadů před budovu bývalého gymnázia, jež Palach navštěvoval, přišlo vzpomínat přes dvě stě lidí. Položit květiny a věnce k Palachovu pomníku přijeli také velvyslanci okolních států a někteří čeští politici. Předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček uvedl, že Palachův čin by měl sloužit jako odkaz dalším generacím. „Přinesl oběť nejvyšší a právě tou se snažil tehdy již rezignující národ znovu vyburcovat,“ prohlásil. „Je to tak velký čin, že by z historické paměti našeho národa vymizet neměl.“
Na Palacha vzpomínala i Olomouc. V kapli Teologické fakulty Univerzity Palackého se sloužila slavnostní bohoslužba, v šest hodin večer vyšel vzpomínkový průvod ulicemi města; před pedagogickou fakultou položili jeho účastníci k soše Tomáše Garrigua Masaryka květiny a zapálili svíčky.
Knihovna Václava Havla a Filozofická fakulta UK si Palachovu oběť připomněly pietním aktem v 17:00 u hlavní budovy fakulty na dnešním náměstí Jana Palacha. Následuje průvod na Václavské náměstí, kde mladý student svůj čin vykonal. „Poselství, které na mě promlouvá z činů Jana Palacha, je toto: Pozor na laciná gesta. Jeho gesto bylo naprosto vážné a draze zaplacené,“ prohlásil na palachovské pietě rektor Karlovy univerzity Václav Hampl. Obdobně hovořil i děkan Filosofické fakulty Michal Stehlík.
„Žijeme v blátivé dobře. Jsme v situaci, kdy jako by nic neplatilo, jako by všechno za sebou mělo ale a kdyby,“ upozornil. „Dnešní veřejný prostor je zahlcen relativizací a jako by se nehodil k odkazu Jana Palacha. Zkusme věřit, že ještě existuje reálná hranice mezi správným a nesprávným a přenášejme toto přesvědčení do veřejného prostoru.“
Václav Hanák, přítel a spolužák Jana Palacha:
„Říkali jsme mu diskutér. Týkaly se ho veškeré společenské problémy. Pořád hledal pravdu, byl v tom až úporný. Když jsme se 21. srpna 1968 potkali na nádraží, říkal, že se něco musí stát. A když 16. ledna v rozhlase říkali, že se upálil student JP, tak jsem okamžitě věděl, že to musel být Honza.“
„S odstupem doby můžu říct, že se Honza obětoval za pravdu až do krajnosti. Ve lži se mu žít nechtělo. Nebylo to hrdinství z ješitnosti. Šel tam sám za sebe, s tím, že společnost vyburcuje. V každém případě to byl čestnej a pracovitej chlap.“
Návrat Agnieszky H.
Na filozofické fakultě program pokračoval mimo jiné projekcí filmu Agnieszky Hollandové Hořící keř (více zde), zatímco v Lucerně se od 18:30 konala slavnostní česká premiéra dokumentu Krystyny Krauze a Jacka Petryckého Návrat Agnieszky H., který byl natočen během příprav Hořícího keře a ve kterém Hollandová vzpomíná třeba na to, jak v době pražského jara a začínající normalizace studovala pražskou FAMU.
Akce Knihovny Václava Havla vyvrcholila debatou v Mramorovém sále Lucerny za účasti pamětníků tehdejších událostí a disidentů Petra Placáka, Alexandra Vondry, Dany Němcové a dalších. Večerem provázel moderátor ČT Jakub Železný (více zde). Na Palacha vzpomínalo také Museum Kampa. Společně s občanským sdružením Symposion a činohrou Národního divadla připravily dramatické čtení, filmový dokument a hudební improvizace.
Pietní a vzpomínkové akce probíhají i na dalších místech republiky. Divadelníci z brněnské Husy na provázku a místní Sokol již včera připomněli upálení Jana Palacha během slavnostního otevření uličky Václava Havla. „Říkali jsme si, co by Havlovi udělalo radost nejvíc, kdyby se nemluvilo jen o něm,“ uvedl režisér Vladimír Morávek.
JAN PALACH se upálil 16. ledna 1969 v horní části Václavského náměstí na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy a počínající normalizaci společnosti. Následkům popálenin podlehl o tři dny později. Palachův pohřeb o šest dní později se stal manifestací za svobodu a demokracii. Smutečního průvodu Prahou se tehdy zúčastnilo na 200 tisíc lidí.
Palachovy požadavky však nebyly splněny a komunistický aparát památku postupně likvidoval. Někteří lidé však zásadní morální apel uchovali v paměti, což se naplno projevilo v lednu 1989, kdy Praha během takzvaného Palachova týdne zažila největší protesty proti komunistickému režimu od konce šedesátých let.
Marie Stříbrná, spolužačka a přítelkyně Jana Palacha:
„Byl průvod. To bylo ticho, že kdyby upadl špendlík, tak byl slyšet. Mladá generace se zmátořila. Bylo mi ho líto. On byl daleko statečnější a dokázal vyjádřit svoji pravdu. My jsme nebyli tak stateční. Asi bychom se měli stydět. On chtěl svobodu, pravdu, zrušit cenzuru a ten neskutečný propagandistický tisk, který hanil Československo.“
