Vláda podpořila plán ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL), který nastiňuje péči o památky v následujících čtyřech letech. Koncepce památkové péče navazuje na předchozí obdobné materiály, závisí ale především na tom, zda se podaří schválit dlouho očekávaný nový památkový zákon. V současné době je ve sněmovně, s jeho účinností se počítá od začátku roku 2018. Tématu se věnoval i pořad Devadesátka.
Památkáři už čekají na nový zákon přes čtvrt století. Návrh z dílny ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) prošel na konci roku prvním čtením ve sněmovně. Mají proto naději, že by mohl od příštího roku platit.
Zákon posiluje pravomoci úředníků. Mohli by například účinněji zakročit proti majitelům, kteří nechávají chátrat budovy pod památkovou ochranou. Doposud za to hrozila maximálně pokuta. Ochranu by měly získat i objekty, které nejsou památkami, ale jsou v památkových oblastech. Jejich vlastníci by také mohli dostat na péči o ně podporu od státu.
„Rozdíl mezi novým a stávajícím zákonem je v sankcích, pokud se vlastník o památku nestará. Podle stávajícího zákona jsou sankce poměrně nízké, u kulturní památky to jsou dva miliony korun, u národní památky 4 miliony korun. V novém zákoně se řádově zvyšují,“ uvedla generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková.
Norma ale budí i rozpaky. Proti jsou vlastníci domů i komora architektů. Podle Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví (ASORKD) návrh zákona nechrání nejcennější a zároveň nejohroženější část tuzemského kulturního dědictví – historická města.
Ministerstvo výtky odmítá většinou s tím, že kritici zákon nepochopili. Podle Hermana navíc zákon nemůže vyhovovat úplně všem. „Jsou tady kritici ze dvou stran. Jedni říkají, že je příliš liberální, jiní říkají, že je příliš přísný. To znamená, že je to jakási zlatá střední cesta,“ poznamenal.
Jedna z výtek také směřuje k tomu, že norma je příiš dlouhá. „Nikdo ale neřekl, co je tam navíc a co by tam být nemělo,“ brání zákon Jiří Vajčner, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury.
