Pomoc uprchlíkům česká historie dobře zná. Dvanáct tisíc Řeků přijelo do druhou světovou válkou zdevastovaného Československa a byli zde přijati. V roce 1989 zas přešlo přes naše území na 70 tisíc východních Němců a Češi pomohli i uprchlíkům z Balkánu, které v 90. letech vyhnala z domovů válka v bývalé Jugoslávii. Bezpečí tu našlo přes 11 tisíc lidí a stovky z nich tu zůstaly natrvalo. Více než 50 rodin nyní nabídlo, že se postarají o 50 syrských sirotků, jejichž přijetí v Česku premiér Andrej Babiš (ANO) odmítá.
Případnou pomoc nabízí mezi jinými také původem bosenský Srb Ves Djorem, který sem uprchl před hrůzami jugoslávské války před šestadvaceti lety. Jako vystudovaný novinář přišel ze Sarajeva i s manželkou a dětmi. Patřil k více než 11 tisícům uprchlíků, kterým tehdejší vláda umožnila bezvízový vstup do Československa.
„Když ztratíte občanku nebo nějaký klíč nebo peněženku nebo fotografii syna, tak jste z toho zmatený asi týden, sháníte to a tak dále. Ale ve válce v jednom dni přijdete o všechno,“ říká Ves Djorem.
Za pomoc je Čechům dodnes vděčný. Jako projev díků uspořádal v létě roku 2010 s přáteli z bývalé Jugoslávie koncert hudebníka Gorana Bregoviče na pražském Staroměstském náměstí, kam přišlo 50 tisíc lidí. A tak jako před lety stát pomohl jemu, nabízí nyní i on případnou pomoc dětem ze Sýrie.
Více než pět desítek rodin vyjádřilo ochotu přijmout syrské sirotky. Další lidé nabízejí hlídání, doučování či odbornou psychologickou pomoc. Podle Iniciativy Češi pomáhají, která seznam rodin představila, by bylo účelné uspořádat setkání zástupců vlády, opozice, odborníků i zástupců neziskových organizací. Diskutovat by měli o případných podmínkách přijetí.
Přijetí padesáti syrských sirotků z řeckých uprchlických táborů navrhla
europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Premiér Andrej Babiš (ANO) ale záměr odmítá. Podle vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) by Česko syrské děti, které přišly o rodiče, přijmout zvládlo. Babišův postoj kritizovali někteří politici, chválil ho prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.
Nezletilí cizinci, kteří do Česka přijdou bez doprovodu dospělého člověka, míří do pražského zařízení pro děti-cizince. Péče o ně je podobná té, kterou mají české děti v obdobných institucích. Musí ale navštěvovat psychologa a intenzivně se učit česky.
Klinická a dětská psycholožka Ludmila Mrkvicová říká, že zvládnutí nového prostředí sirotky z ciziny je zcela individuální. „Některé dítě to zvládne, vzpomeňme na řecké děti, z nichž tady mnohé žijí dodnes. Ale některé děti to nezvládnou,“ poukazuje na fakt, že v důsledku duševního traumatu se může dítě uzavřít světu.
A ředitelka pražského zařízení Zuzana Chmelířová Vučková jí dává za pravdu: „Jsou to děti z válečných prostředí, kde jim buď hrozí verbování do dětských armád, případně došlo k vyvraždění celé rodiny.“
