Letošní letní olympijské hry v Paříži se Česku nevyvedly, shodli se předseda České unie sportu Miroslav Jansta a předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Podle nich je znát, že je český sport v problémech, které je třeba řešit. Oba si také například myslí, že by bylo vhodné zlepšit kondici dětí a jejich vztah ke sportu, aby vznikalo více nových sportovních talentů.
Česká reprezentace si z olympiády odvezla pět medailí. Tři byly zlaté – o první se postarali tenisté Kateřina Siniaková a Tomáš Macháč ve smíšené čtyřhře. V závěru Her pak vybojovali zlato rychlostní kanoisté Martin Fuksa a Josef Dostál. Bronz získali oštěpařka Nikola Ogrodníková a tým kordistů.
Předseda České unie sportu Miroslav Jansta považuje výsledek olympiády pro Česko za jednoznačný neúspěch, který je důvodem k zamyšlení. „Těm, co získali medaile, je potřeba smeknout poklonu, ale i těm, kteří se dobře umístili, kteří bojovali,“ prohlásil.
Jansta mluví o zhrouceném systému
Nadšením z českého výsledku neoplývá ani předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. „Z hlediska kontextu posledních sta let a našich účastí na olympiádě to čistě optikou medailí nebyl dobrý výsledek a lze to počítat za neúspěch,“ prohlásil.
Podle Kejvala je třeba s odstupem vyhodnotit, co všechno českou výpravu ovlivnilo. „Začátek byl smolný, opravdu jsme si mysleli, že máme silnou výpravu,“ uvedl. Podle něj prvotní neúspěchy dopadly i na řadu českých favoritů. Žádný z olympijských vítězů z Tokia například vítězství neobhájil, podotkl. „Kletbu“ se povedlo zlomit až ke konci „smrští“ tří medailí za sebou. „Nakonec si myslím, že to zase takový malér nebyl,“ dodal Kejval.
Počet medailí by podle Jansty sice neměl být obecně rozhodujícím faktorem úspěšnosti ve sportu, přesto o něčem vypovídá. „U nás je neúspěch to, že se dost nesportuje,“ myslí si. Prohlásil také, že systém českého sportu pokládá za „zhroucený“.
Problém začíná u dětí
Oba muži si myslí, že by nejnižší ročníky měly mít ke sportu lepší vztah. Podle Jansty děti dost často necvičí, často nosí na tělocvik omluvenky a zatímco v jiných zemích bývají v osnovách tři a více hodin tělocviku týdně, v Česku jsou stále jen dvě.
„Je vidět, že máme velký problém. A ten nevyřeší olympiáda, ale to, že se všichni začneme starat o naše děti,“ myslí si Kejval. Doplnil, že velký dopad na ně mělo například období pandemie covidu-19.
„Byl bych strašně rád, kdybychom si řekli, že naše děti jsou to nejdůležitější a nejcennější, co máme, abychom se začali snažit pro ně něco dělat, aby se zdravě vyvíjely, aby byly zdravé, aby sportovaly a neseděly jenom u počítačů. Tohle by úplně stačilo, a až si tohle řekneme, a to jak rodina, tak škola, tak i politická reprezentace, tak všechny ty věci už půjdou dobře,“ prohlásil.
Chybí hlava, koncepce a peníze
V Česku o tom, kteří sportovci uspějí, rozhodují svazy, poznamenal dále Jansta. Vyzdvihl svaz kanoistiky, tenisu, střelců a atletiky. Oproti tomu si postěžoval, že se nepěstují kolektivní sporty, kterým prý chybí zázemí a jsou státem asi o miliardu korun podfinancované. „Můžu vám garantovat, že na další dvě olympiády se rozhodně nikdo z kolektivních sportů nedostane,“ tvrdí Jansta. V Česku také zanikají kvůli nedostatku peněz sportovní kluby, takže nevzniká dost nových talentů, dodal.
Výjimku podle něj tvoří hokej, který označil za regionální, nikoliv světový sport, a fotbal, který prý drží na slušné úrovni soukromé peníze. „Nám prostě chybí ta hlava českého sportu, to má být ministr, který by teď po olympiádě řekl, jestli to byl úspěch, nebo neúspěch. Já v tom vidím neúspěch,“ prohlásil.
Problém s financemi vnímá i Kejval. Zoufale podhodnocená je třeba sportovní infrastruktura, míní. „Strašně těžko se říká, kde začít, když máme v rozvalinách vlastně úplně všechno a není to otázka jednoho roku, dvou, tří, ale několika desítek let,“ řekl. Podle něj Česku chybí ve sportu dlouhodobý cíl a koncepce.
Během září a října se hodlá Jansta sejít s předsedy sportovních svazů, po kterých bude chtít slyšet, jak zamýšlejí český sport změnit. „Něco jim navrhneme, co by se mělo změnit, a chceme, aby to buď odsouhlasili, nebo navrhli něco jiného. A s tím pak chceme jít za státem,“ popsal. Nastínil, že chce probrat řadu otázek od financování trenérů přes spolupráci s vědeckými pracovišti po fungování tělovýchovného lékařství. „Jde o to, abychom s něčím hnuli a aby se nestalo to, že za čtyři roky budeme rádi za nějaké bronzové medaile, jako mají třeba Slováci,“ uzavřel.
