Praha – Jsou děti v Norsku odebírány biologickým rodičům výhradně kvůli obavám o jejich zdraví a bezpečnost, nebo jde především o výdělečnou činnost, ve které je každá záminka dobrá? Podle poslankyně Jitky Chalánkové, která spolupracuje s českou matkou odebraných sourozenců, je pro instituci Barnevernet odebírání dětí výdělečné. Poslankyně v Hyde Parku ČT24 dokonce naznačila, že její činnost považuje za obchod s dětmi. Že existuje lákavá finanční motivace k odebírání dětí, míní také předseda českého Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán. Jediným možným řešením případných problémů s norskou sociální službou, které nyní přesahují i do Česka, však podle něj je povzbudit Nory samotné, aby se jimi začali zabývat.
Norský Úřad pro ochranu dětí čili Barnevernet, resp. jeho krajské pobočky fungují různým způsobem, v některých případech vykonávají státní správu i soukromé subjekty, a to za úplatu. Podle poslankyně Jitky Chalánkové takový systém dramaticky ovlivňuje způsob péče.
„Pokud stát dává finanční prostředky na odebírání dětí – a jsou to nemalé finanční prostředky – potom rozhodují soudy na nejrůznějších instancích, je tam spousta psychologických posudků, to všechno je placeno, pak se platí péče v rodinách, která je velice dobře honorovaná, různé další benefity v pěstounských rodinách, tak je jasné, že tento obchod je velice dobře honorovaný,“ řekla Chalánková v Hyde Parku ČT 24.
Pochybnosti o pozadí norského systému péče o děti, jehož přísnost je proslulá ve více evropských zemích, má i Zdeněk Kapitán, ředitel českého protějšku Barnevernetu. „Když to velmi zjednoduším a znepřesním, intervence v rodině a práce s rodinou je honorována méně než odebrání, které je bráno jako složitější,“ podotkl. O tom, že by prozovozatelé služby skutečně hleděli v prvé řadě na zisk, však neví. „Pokud by se takový závěr prokázal, tak je alarmující,“ poznamenal Zdeněk Kapitán.
O Michalákovy se sociální služba zajímala již od roku 2008
Problémy norského sociálního systému rezonují v posledních měsících obzvlášť silně v Česku. V těchto dnech vrcholí události, které souvisejí s odebráním dětí české rodině Michalákových, která se usadila v Norsku, když byly děti malé. Není přitom zřejmé, proč vlastně byly rodině v roce 2011 odebrány. Zatímco poslankyně Chalánková hovoří o podivném běhu událostí vycházejících z neprokázaného obvinění jedné učitelky ze školky, podle Zdeňka Kapitána se úřad zajímal o Michalákovi již dříve.
„Zájem o rodinu projevil Barnevernet už v roce 2008, k odebrání došlo v roce 2011, kdy mladší z chlapců nastoupil do školky. Tři roky rodina věděla, že o ni Barnevernet jeví zájem. Vzhledem k tomu, že paní Michaláková pracovala v mateřské škole, domnívám se, že mohla přinejmenším vědět, jakým způsobem je norský systém schopen zasáhnout. Přesto došlo k zásahu až poté, co se stejné symptomy jako u staršího chlapce objevily u mladšího chlapce – po nástupu do školky,“ popsal Zdeněk Kapitán.
Jitka Chalánková to však považuje za spekulaci, upozornila, že Barnevernet bývá automaticky upozorněn například v případě, že dítě přijde na zdravotní středisko se zánětem předkožky. „Už je nahlášeno sociální službě, že by tam mohlo být podezření. Toto může být ten případ,“ nastínila.
Poslankyně, která úzce spolupracuje s matkou dětí Evou Michalákovou, rovněž zpochybnila rozhodování nejenom samotného Barnevernetu, ale i norských soudů, ke kterým zprvu oba rodiče, později již pouze matka podávala odvolání a dovolání proti odebrání dětí. Upozornila, že hlavním důkazem pro soudy byly psychologické posudky, které však Chalánková označila za problematické.
„Psychologové vypracovávali posudky až po odebrání dětí, v pěstounských rodinách,“ zdůraznila. Všechna podezření, ze kterých později vznikla trestní oznámení, potom vzešla z tvrzení jednotlivců, kteří uvedli, že se jim chlapci svěřili. „Podezření ze sexuálního zneužívání ze strany matky vzniklo až na základě toho, že údajně se mladší chlapec svěřil pěstounce. Nikdo jiný u toho nebyl. Všechna tato svědectví vznikají z toho, že s tím někdo přijde, ale chlapec to vůbec nevypověděl,“ zdůraznila Chalánková.
Mírněji však k norským soudům přistupuje Zdeněk Kapitán. Zdůraznil, že podezření ze zneužívání dětí nebylo rozhodující. „Odůvodnění rozhodnutí je konzistentní a kvalita zpracování je vyšší, než jsme zvyklí v České republice,“ podotkl.
Každý bratr v jiné rodině
Bez ohledu na postoj k odebrání dětí a rozhodování norských soudů jsou Jitka Chalánková, Zdeněk Kapitán i dětský psycholog Václav Mertin za jedno v tom, že bylo chybou sourozence oddělit. V současnosti totiž je každý v jiné rodině, podle Václava Mertina je takové rozhodnutí nemravné, Zdeněk Kapitán ho považuje za „mimořádně nešťastné“. Příčina přitom není zřejmá. „O tom nevíme nic. Pouze informace, že si pěstounka stěžovala, že oba chlapci jsou společně ve výchově nezvladatelní, přestože u matky takové problémy neměli. Děti byly od sebe odděleny,“ řekla Jitka Chalánková.
Matka nemůže vše zveřejnit, podle Chalánkové by jí to uškodilo u soudu
Všechny detaily a dokumenty, které s případem souvisejí, však nejsou veřejné. Mají k nim přístup rodiče a jejich důvěrníci, právníci a úřady. Norská velvyslankyně, která se v úterý ohradila proti způsobu, kterým Eva Michaláková informuje českou veřejnost, později vyzvala matku odebraných dětí, aby je zveřejnila.
Podle Jitky Chalánkové to ale není možné. V Norsku nyní začal nový soudní spor a matce by zveřejnění uškodilo, tvrdí poslankyně. „Norské zákony na sociálněprávní ochranu dětí trestají zveřejňování určitých informací o dětech a může jí to uškodit,“ řekla. Doporučila norské velvyslankyni, aby zveřejnění všech informací prosadila u norských úřadů sama.
Podle Zdeňka Kapitána ale bez ohledu na všechny spory, které kvůli bratrům Michalákovým a jejich matce probíhají v Česku, a diplomatické nóty létající mezi Prahou a Oslem, však rozhodující slovo stejně mají pouze norské soudy. „Za delší konec špagátu tahají Norové, protože děti jsou na území Norského království,“ podotkl.
Zpochybnil prohlášení Jitky Chalánkové, podle které děti jako čeští občané s trvalým pobytem v Hodoníně spadají do české jurisdikce a konstatování, že jejich předání do pěstounské péče v Norsku lze považovat za únos. Mezi Českem a Norskem, které není členem Evropské unie ani signatářem Haagské úmluvy o odpovědnosti rodičů a ochraně dětí, jsou slabé právní vztahy.
I když se tedy případem zabývá také Okresní soud v Hodoníně, jeho případný verdikt by na dění v Norsku neměl sebemenší vliv. „Pokud české soudy rozhodnou, bude zde pravomocné české rozhodnutí. (…) Co se stane s rozhodnutím? Půjde se s ním do Norska a to řekne: Jó, vy jste si to v Česku rozhodli, ale takové české rozhodnutí není na území Norska uznatelné,“ podotkl Kapitán.
Jedinou možností proto je pokračovat v diplomatickém tlaku. Dlouhodobě potom Zdeněk Kapitán s ohledem nejenom na špatnou komunikaci s Norskem, ale také vzhledem k pochybnostem o motivaci Barnevernu doporučil: „Proberme Nory k tomu, aby se začali zabývat svým vlastním systémem.“
Děti jsou u pěstounů téměř čtyři roky
Úřad pro ochranu dětí odebral Michalákovým syny v květnu 2011 pro podezření z pohlavního zneužívání. Oba rodiče vyšetřovala policie, ale vyšetřování zastavila. Matka však přiznala, že syny výchovně plácla, což je v Norsku zakázáno zákonem. Totéž podle ní dělal její bývalý manžel. „Dělal to samé, co já: když děti zlobily, tak je plácnul přes zadek,“ popsala již dříve Eva Michaláková. Děti se proto rodičům nevrátily, naopak v únoru 2012 zbavily norské úřady Michalákovy práva na péči a každý z bratrů žije v jiné pěstounské rodině. Matka dětí neuspěla se stížnostmi u norských soudů ani Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
