Závážnými problémy trpí podle ombudsmanky Anny Šabatové systém ochranné léčby v České republice. Týká se lidí, kteří se dopustili trestného činu ve stavu úplné nebo částečné nepříčetnosti. Jejich léčení podle ní postrádá propracovaný zákonný rámec, chybějí peníze i personál a zařízení jsou přeplněná. Výsledkem může být snižování bezpečnosti pacientů i personálu.
Nic se nezměnilo. Pět let po žďárské tragédii má ochranná léčba podle ombudsmanky vážné nedostatky
O ochranném léčení rozhoduje soud u lidí, kteří spáchali trestný čin například kvůli duševní nemoci nebo ve stavu nepříčetnosti. Nutnost začít systémově řešit tento institut ukázal podle Šabatové pět let starý případ ze Žďáru nad Sázavou.
Tam psychicky nemocná žena vtrhla do školní budovy, ubodala studenta a další tři lidi zranila. Tragédie tehdy vyvolala debatu o léčbě psychicky nemocných. Útočnice totiž do února toho roku byla v opavské psychiatrické nemocnici, poté ji ale soud propustil z ústavního do ambulantního léčení. Za pět let od tragédie se ale na systému léčby podle Šabatové nic nezměnilo.
„Od té doby dochází k obavám soudů, bojí se pouštět lidi, když není dobře zajištěná následná služba nebo když nemají zázemí. Lékaři mezi sebou mluví o době požďárské,“ popsala ombudsmanka. Podle zprávy ze systematických návštěv nemocnic se přesný počet pacientů neeviduje, z jednorázového sčítání ale vyplývá, že za 18 měsíců vzrostl o 13 procent.
Systém léčby je přitom podle zjištění ve zprávě velmi neefektivní. Šabatová uvedla jako příklad soudem nařízenou protialkoholní léčbu, na kterou pacient nastoupí po skončení vězeňského trestu po několikaleté abstinenci. „Je to neefektivní plýtvání místy,“ řekla.
Podmínky pro pacienty jsou špatné, může za to nedostatek personálu
Šabatová také upozornila na to, že pacienti v ochranné léčbě často žijí na mnoholůžkových pokojích. „Zkuste si představit, že budete několik let žít v ložnici pro třeba sedm nebo osm lidí. Setkali jsme se i s patnáctičlennou ložnicí. V takovém prostředí může léčba těžko probíhat velmi úspěšně,“ řekla ombudsmanka.
Někteří pacienti se podle ní také týdny nedostanou ven. Zákon vycházky nijak nezaručuje, na rozdíl od vězňů, kteří mají zákonem zaručenou hodinovou vycházku denně. Navíc chybí personál, který by pacienty ven doprovodil.
Ombudsmanka navštívila v letech 2017 až 2019 deset psychiatrických zařízení pro dospělé, pět z nich mělo zaměření na výkon ochranného léčení.
To se dělí na psychiatrické, sexuologické, závislostní, případně smíšené. V Česku je 14 psychiatrických nemocnic, které ústavní ochranné léčení poskytují, z toho 13 poskytuje psychiatrické léčení a šest sexuologické.
Podle údajů ministerstva zdravotnictví z roku 2018 vykonávalo ochrannou léčbu 951 lidí, z toho 664 jich prodělávalo psychiatrické léčení, 145 léčení návykových nemocí a 142 léčení sexuologické.