V Česku je kolem třiceti tisíc dětí, které mají minimálně jednoho rodiče ve vězení. Společnost i jejich okolí se k nim často chovají odmítavě, nezřídka zažívají i šikanu. Teď mezi nimi probíhá podrobný průzkum, který má zjistit, jak žijí a co prožívají. Autoři pak chtějí navrhnout změny v systému.
Desetiletá Sylvie žije od tří let s babičkou. Tátu nezná, mámu má ve vězení. Na dobu, kdy se o ni matka starala, si nepamatuje. To, že je ve vězení, dnes už tolik neřeší. „Já jsem to ze začátku nevnímala, jenomže potom jsem zjistila, že o mě ani zájem nemá, že beze mě chce být. Je to pro mě takové hodně smutné,“ říká.
Jednou měsíčně se potkává s dalšími dívkami, které mají matku nebo otce ve výkonu trestu. Setkání s nimi a lektory pořádá Mezinárodní vězeňské společenství. „My se pro děti snažíme vytvořit takové ambicióznější zázemí, než má jejich rodina, a snažíme se představit nejrůznější profese, aby mohly jít za svým snem,“ vypráví ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství Gabriela Kabátová.
Děti trápí šikana nebo odmítání okolí
Na setkání zpívají, tančí, ale také mluví o tom, co je trápí. Často je to třeba šikana nebo odmítavý postoj okolí. „Je to pro mě docela těžké, když mě někdo takhle pomlouvá za zády nebo mě šikanuje,“ říká desetiletá Sylvie.
Podobnou zkušenost má i dvanáctiletá Dana. Když její otec nastoupil do vězení, bylo jí šest let. Největší oporou jí po celou dobu byla hlavně máma. „Ukázalo mi to, že i když se něco takového stane, hlavní je se nebát, jít dál, zkusit nenarazit na nějakou stěnu v bludišti,“ míní dívka.
V pochopení situace dětí a rodin má pomoci výzkum, který už rok probíhá ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně. Ukončen bude v roce 2023. Mezinárodní vězeňské společenství by poté mohlo iniciovat změny.
Změny chce i Vězeňská služba
Podmínky pro setkávání dětí s rodiči ve věznicích chce zase zlepšovat ředitel Vězeňské služby. Pomohla by pode něj i změna legislativy.
„Rodiče, kteří spáchají nedbalostní trestnou činnost, stráví dlouhé měsíce za mřížemi odloučeni od svých dětí. Myslím si, že přitom jsou jiné mnohem vhodnější alternativy,“ říká generální ředitel Vězeňské služby Simon Michailidis.
Podle odborníků navíc děti po uvěznění rodiče zažívají stejné trauma jako děti, kterým rodič zemře. Od společnosti ale podporu většinou nemají.
