Nemovitosti ve vlastnictví státu, které se nevyužívají k podnikání, zůstanou osvobozené od daně. Ústavní soud (ÚS) zamítl návrh na zrušení části zákona o dani z nemovitých věcí. Návrh loni podala skupina 24 senátorů, za které jednal tehdejší člen horní komory Ivo Valenta (za Soukromníky).
Nemovitosti ve vlastnictví státu zůstanou osvobozené od daně, rozhodl Ústavní soud
Podle skupiny senátorů je osvobození státních nemovitostí od daně protiústavní a poškozuje obce, pro které jsou daně z pozemků či staveb důležitým rozpočtovým příjmem. Podle soudu však není podíl daně z nemovitostí na příjmech obcí tak vysoký, aby osvobození státních nemovitostí mohlo mít takzvaný rdousící účinek.
Ani u nejmenších obcí nelze dovodit, že by napadená úprava znemožňovala jejich samosprávnou existenci, stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka.
Senátoři, jejichž zástupci se vyhlášení nálezu nezúčastnili, poukazovali na to, že osvobození pozemků a staveb ve vlastnictví státu od daně z nemovitosti je pozůstatkem historického uspořádání. Feudální panovník kdysi vlastnil všechnu půdu, část svěřoval svým vazalům, část však spravoval přímo, a nedávalo by tedy smysl, aby platil berně sám sobě.
U současné daně z nemovitosti je podle návrhu situace odlišná. „Finanční úřad jen tuto daň vybírá, ale následně výtěžek převede obci, na jejímž území daní zatížené nemovité věci leží. V takovém případě paušální osvobození státu vede k snížení rozpočtových příjmů obecní samosprávy, která má ústavní zakotvení a ochranu a jejíž existence je podstatný prvek demokratického právního státu,“ stálo v návrhu.
Protiústavní dopady se neprokázaly
Ústavní soud připomněl, že k přezkoumávání daňových zákonů se dlouhodobě staví zdrženlivě, pokud dopady daně nemají rdousící efekt nebo neporuší princip rovnosti. V případě osvobození státních nemovitostí se protiústavní dopady neprokázaly. Ústavní soudci byli jednotní, nález nedoprovází žádná odlišná stanoviska.
Výnos z daně náleží obci, na jejímž území se zdaňovaná nemovitost nachází. Podle soudu tvoří v průměru necelá tři procenta celkových daňových příjmů v rozpočtech obcí, u menších obcí až deset procent.
