ODS skončila v letošních volbách druhá. V minulosti by pro ni druhé místo bylo znamenalo jednoznačný neúspěch. Doby velkých volebních střetů ODS s ČSSD jsou však minulostí a jedenáctiprocentní zisk, který z nich navíc učinil druhé nejsilnější uskupení po ANO, je pro občanské demokraty po propadu v roce 2013 výrazným krokem vpřed.
Nečekané volební „stříbro“. ODS je venku z nejhoršího
Do roku 2013 byla ODS nejsilnější vládní stranou. Pak se ale propadla těsně nad hranici vstupu do sněmovny – při minulých volbách nedosáhla ani na 8 procent. Nyní má přes jedenáct procent. Zdaleka to nepředstavuje návrat do dob, kdy občanští demokraté politice dominovali (maximem bylo 35 procent v roce 2006), ale je zřejmé, že ODS již nebojuje o svůj politický – nebo alespoň sněmovní – život.
„Je to jednoznačný posun oproti předchozím sněmovním volbám – s tím, že je politické spektrum teď mnohem rozdrobenější,“ řekl již v průběhu sčítání hlasů současný místopředseda ODS Martin Kupka.
Každopádně si ODS vzala od TOP 09 zpět pozici nejsilnější pravicové strany. Předseda občanských demokratů Petr Fiala také po svém příchodu do volebního štábu hovořil o tom, že ODS je „nejsilnější tradiční demokratickou stranou“.
Kompletní obměna v čele
Fiala i Kupka patří k občanskodemokratickým politikům, které do nejvyšších pater strany vynesly volby v roce 2013 a jejich výsledky – pro ODS krajně nepříznivé. Strana byla tehdy v krizi nejen z pohledu důvěry voličů, ale i z hlediska svého vnitřního fungování.
Nečasova vláda počátkem léta 2013 nepadla proto, že byla neoblíbená, ale kvůli skandálu, který se dotýkal osobně tehdejšího premiéra a zároveň předsedy ODS Petra Nečase. Odešel z obou funkcí a z veřejného prostoru se prakticky přes noc vytratil.
Petr Nečas, Martin Kuba a Miroslava Němcová
Po Nečasovi však zůstala fakticky bezhlavá strana, která šla do předčasných voleb, aniž by měla předsedu nebo jasného volebního lídra. Během několika měsíců se podařilo dát dohromady kandidátky, na nichž figurovaly do značné míry postavy spjaté s postklausovskou érou ODS v čele s tehdejší předsedkyní poslanecké sněmovny Miroslavou Němcovou a exministry Martinem Kubou, Petrem Bendlem či Jiřím Pospíšilem.
Ti všichni byli – byť ne vždy osobně – spjati nejenom s nepopulárními vládními opatřeními, jako byla důchodová reforma, poplatky ve zdravotnictví nebo zvýšení DPH koncem roku 2012, ale hlavně s řadou skandálů.
ODS se týkaly kromě „Nagygate“, která smetla vládu, například také kauza ROP Severozápad - manipulace s evropskými dotacemi, potíže Martina Kocourka a jeho „odklánění“ majetku nebo nákup Pandurů a údajná korupce. Strana se navíc potýkala se systémem, který popsal již v roce 2009 expředseda ODS Mirek Topolánek jako „kmotrovství“ – tedy napojení politiků se základnou v regionech na některé vlivné podnikatele.
Tehdejší ministr školství Petr Fiala a premiér Petr Nečas v roce 2013
Ztráta vlivu v krajích i ve sněmovně, ve kterou vyústily volby v roce 2013 a také krajské volby o rok dříve, vedly k zásadním změnám v čele ODS. Martin Kuba, který byl po Nečasově rezignaci úřadujícím předsedou strany, se vůbec nedostal do sněmovny a nabídl rezignaci. Nakonec se novým předsedou stal Petr Fiala, který do ODS vstoupil bezprostředně předtím.
I když byl již za Nečase členem vlády nominovaným občanskými demokraty, šel ještě do voleb jako nestraník. Dostal nicméně velký počet preferenčních hlasů, vzápětí do strany vstoupil a chopil se řízení strany, o níž ostatně i web ČT24 tehdy psal, že se „proměnila ve stranu středního, či dokonce malého významu“.
Tváře Topolánkovy a Nečasovy éry zapadly
Spolu s Fialou se dostal do vedení Jan Zahradil jako první místopředseda a řadovými místopředsedy se stali Martin Kupka spolu s Evženem Tošenovským, Milošem Vystrčilem a Martinem Novotným.
Ti všichni nebyli v ODS nováčky, v minulosti zastávali vlivné posty, Tošenovský s Vystrčilem byli dokonce hejtmany. Zahradil je europoslanec a dlouhodobě se vyjadřuje k zahraničněpolitickým tématům, ale za Topolánka a Nečase z vrcholných pozic ve straně vesměs zmizeli.
Na posledním volebním sněmu navíc z vedení ODS vypadl Zahradil, kterého nahradila další politička, která neměla s bývalými předsedy strany mnoho společného – bývalá pražská radní Aleksandra Udženija. Trojici Kupka, Tošenovský, Vystrčil doplnila na zbývající místopřednické pozici starostka severočeských Obrnic Drahomíra Miklošová.
Vedení ODS po sněmu v roce 2016: vpředu zleva místopředsedkyně Aleksandra Udženija, předseda Petr Fiala, místopředsedkyně Drahomíra Miklošová, tehdejší předseda senátního klubu (dnes místopředseda Senátu) Jaroslav Kubera, vzadu zleva místopředseda Martin Kupka, předseda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura, místopředseda Evžen Tošenovský, předseda klubu EP Jan Zahradil a místopředseda Miloš Vystrčil
Mezi krajskými lídry ODS pak letos byli pouzí dva lidé se zkušenostmi z vlády (Fiala a Zbyněk Stanjura, který byl několik měsíců před jejím pádem ministrem dopravy Nečasovy vlády).
Přehlédnout nelze ani to, že zakladatel strany Václav Klaus deklaroval, že ODS volil, konkrétně prý zakroužkoval svého syna. I to je změna. V minulosti se Klaus od občanských demokratů spíše distancoval, ze strany ještě v době svého prezidentství vystoupil a před čtyřmi lety podporoval Blok Jany Bobošíkové.
ODS ale momentálně chybí jasná volební základna, kterou bývala v Klausově éře Praha, a také jí stále ubývají členové. Zatímco po volbách v roce 2010 jich měla přes 30 tisíc, letos v květnu jich bylo jen 14 tisíc.