Praha - Jedličkův ústav slaví stoleté výročí. Léčebna pro lidi s motorickým (dnes i mentálním) postižením píše svůj příspěvek do historie světového zdravotnictví od 1. dubna 1913. Jako jedna z prvních začala dětské pacienty aktivně zapojovat do běžného života a pokračuje v tom dodnes. Vedle přípravy na život poskytuje třeba i vzdělání od první třídy až po zkoušku z dospělosti. V současnosti se věnuje sto padesáti dětem a teenagerům.
Zakladatele ústavu Rudolfa Jedličku předcházela pověst pokrokového lékaře, instituci položil základ na apríla 1913. Jako první přišel s tehdy převratnou myšlenkou neodsouvat lidi s postižením na okraj společnosti, ale naučit je pracovat a zajistit jim samostatnost.
Lékař Jan Pfeiffer pracuje v Jedličkově ústavu od padesátých let. Po boku profesora Václava Vojty uváděl na světlo světa unikátní rehabilitační metodu reflexní lokomoce. Mačkáním svalů se učí postižený mozek malého dítěte používat jinou, zdravou část. „Ty děti hrozně řvou a brání se a lidi říkají, že je týráme. No, ale ono to má svou logiku,“ řekl lékař pro ČT. Metoda ale slaví úspěchy po celém světě a tisíce dětí mohou třeba samy chodit právě díky ní.
Podle slov ředitele Jana Pičmana existuje v životě lidí s postižením řada překážek, které se dají odstranit, třeba úpravou prostředí. „Některé sny, když se přetaví v reálné možnosti a dotyčný člověk si za tím jde, tak se to povede,“ dodává. Zařízení, dnes známé jako Jedličkův ústav, nabízí spektrum moderních služeb. V posledních desetiletích ústav přijímá i děti s mentálním postižením, které se mohou pokusit vystudovat buď standardní základní školu, nebo jim je k dispozici i praktická škola základní i střední.
Z historie ústavu:
„Za druhé světové války budova sloužila jako ubytovna pro personál nemocnic SS, s rokem 1948 převzal zařízení stát a příliš zájmu mu v dalších desetiletích nevěnoval. Totalita znamenala pro prestižní pracoviště strádání po stránce finanční i odborné. Rok po sametové revoluci k základnímu vzdělání přibyly gymnázium a obchodní i rodinná škola. V současnosti ústav sídlí celkem ve čtyřech budovách, během jeho stoleté historie jím prošly tisíce dětí.“
V důrazu na vzdělávání a na sociální dimenzi se vlastně instituce vrací k tomu, o co usiloval její zakladatel - nutí žáky připravit se na návrat do běžného prostředí i pro případnou práci. Jde o cestu velmi složitou a hodně individuální. V ústavu mají žáci k dispozici i tréninková místa a do běžného života je pak často doprovází asistenti, kteří jim pomáhají náročný přechod zvládnout.
Královská oslava
Při své návštěvě Prahy zavítal do Jedličkova ústavu také člen britské královské rodiny princ Edward s manželkou Sophií. Na počest stého výročí ústavu tu zasadili malou jedličku, pak se setkali s dětmi. Princ byl také jmenován čestným členem sportovního klubu ústavu. Jako patron londýnských paralympijských her se zde sešel i se studenty, kteří se jich loni zúčastnili. Dostal od nich tričko s logem klubu.
