Praha - V druhé polovině devadesátých let, kdy Češi neměli o existenci multikin ani tušení, se klasická kina začínala potýkat s nedostatkem diváků. Tento trend nicméně úspěšně zastavil příliv multiplexů, který dopomohl k růstu návštěvnosti. V roce 1996 se v Praze otevřelo první multikino Galaxie, které vzniklo přestavbou kulturního centra na Jižním Městě. Boom multikin na sebe poté nenechal dlouho čekat. Dnes jich je v České republice na 26 a loni do nich zavítalo sedm z deseti českých filmových diváků. V jejich pokladnách nechali 11,7 z 13,5 milionu korun utracených celkem za vstupenky, tedy 86 procent.
Stejnou cestou se již dříve vydala kina v Západní Evropě a především v severní Americe, kolébce konceptu multikin, jak je známe dnes. Podnik, který nabízí pod jednou střechou více pláten, pohodlná křesla a moderní promítací techniku, si tak našel cestu i do české metropole. V předsálí kina nechyběly ani další atributy běžné v multiplexech po celém světě, jako je pult s praženou kukuřicí, doplněnou třeba o limonády v obřích kelímcích. Peníze z občerstvení jsou totiž všude vydatným vylepšením rozpočtu provozovatele kina.
Multikina zdražila vstupné, ale nabídla pohodlí
Několikamilionová investice se investorům bohatě vrátila a podíl zdejších tržeb přesáhl deset procent celorepublikových příjmů kin. Tou horší stránkou zavedení nově koncipovaných kin byla cena vstupného, která se ihned zvětšila až dvojnásobně.
Přestože Galaxie vyrostla na dobrém místě u frekventované stanice metra a diváky přitahovala i díky ojedinělosti, měla už od počátku několik hendikepů. Prvním byl už fakt, že multiplex vznikl přestavbou sídlištního „kulturáku“, oproti zahraničním zvyklostem také kino nebylo součástí velkého obchodního centra. Spojení filmů s nakupováním je totiž taktika, kterou kinaři rádi využívají. První nevýhodu vyřešila v roce 2001 výstavba nové Galaxie v sousedství té původní, druhá ale stále trvá.
Přes tři roky pak trvalo, než Galaxii přibyla v konkurence, byť nepřímá. V říjnu 1999 totiž na okraji Brna otevřeli obchodní centrum Olympia s multikinem, jež nabídlo 14 sálů s víc než 3 000 sedačkami (dnes má sálů jen deset a míst je o čtvrtinu méně). V Brně se také poprvé naplno ukázal negativní vliv vícesálových kin - byť umístěných na okraji města - na návštěvnost běžných biografů. A ještě výraznější to bylo o dva roky později, když přímo v centru moravské metropole otevřeli Velký Špalíček. Netrvalo dlouho a multikina začala v České republice růst jako houby po dešti až do dnešního čísla 26. A více jak jedna třetina z nich se nachází v Praze.
