Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí chtějí zásadně snížit počet kojeneckých ústavů z 27 na sedm. Chtějí také změnit pravidla tak, aby v nich končily děti pouze ze zdravotních a nikoliv sociálních důvodů. Ostatní kojenci by namísto toho měli být umístěni do pěstounské péče. Pěstouni přitom v některých regionech chybí.
Dvouměsíční Miriam tráví první týdny života v Dětském centru při Thomayerově nemocnici. Důvodem jsou zdravotní problémy matky, která je v ústavu s ní.
„Máme děti s handicapem, děti se specifickými potřebami a pak jsou to maminky a děti, kde má máma nebo dítě zdravotní problém,“ vysvětlila ředitelka ústavu Jaroslava Lukešová.
V Dětském centru při Thomayerově nemocnici je v současnosti 57 dětí. Většina z nich kvůli zdravotnímu stavu, někdy v kombinaci se sociálními problémy. Ty by podle ministerstva zdravotnictví už neměly hrát roli. Ústavy by měly přijímat výhradně vážně nemocné nebo postižené děti. „Nemůžeme jít ani po diagnózách, ale spíše to budeme popisovat podle toho, jak je ten zdravotní stav závažný,“ vysvětlil náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula.
Přibližně pětina malých dětí je v ústavech čistě ze sociálních důvodů
Česko dlouhodobě patří k zemím s nejvyšším počtem dětí v ústavech. Jenom v těch kojeneckých, kterých je v současnosti v republice celkem 27, žilo loni téměř tisíc dětí.
I když se situace domov od domova liší, podle celorepublikových čísel je v ústavní péči stále zhruba pětina dětí čistě ze sociálních důvodů. Například v Ústeckém, Olomouckém a Libereckém kraji to byla k březnu letošního roku třetina.
Ministerstvo zdravotnictví chce proto zredukovat počet těchto ústavů na sedm, a to tak, aby jedno zařízení vycházelo na dva kraje. „Ty ostatní by přešly pod ministerstvo práce a sociálních věcí. Po dlouhé době je tu dohoda mezi resorty,“ uvedl náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula.
Co s nimi resort práce a sociálních věcí udělá dál, zatím ale není jasné. Ministerstvo nechce návrhy před jednáním s kraji prozradit. Řeklo jen, že zdravé děti by měly mířit do náhradní rodinné péče.
„Nepotřebují stálou lékařskou péči a u těchto dětí bychom si spíš představovali pěstounskou péči,“ řekl zastupující ředitel odboru ochrany práv dětí na ministerstvu práce a sociálních věcí David Pospíšil.
O konkrétní podobě plánů budou v úterý jednat ministerstva s dalšími odborníky a poslanci.
Podle Jaroslavy Lukešové můžou být ale tyto změny v praxi složité. „Ne vždy můžete rozdělit ty diagnózy na zdravotní a sociální,“ vysvětlila.
V některých regionech je navíc pěstounů nedostatek. Například na Plzeňsku a Ústecku, kde letos na jaře žilo v kojeneckých ústavech 80 nejmenších. V Plzeňském kraji aktuálně funguje 21 přechodných pěstounů, kteří mají nejmenší děti v péči maximálně na rok. Potřeba by jich ale bylo dvakrát tolik.
Oproti tomu třeba ve Zlínském nebo v Jihočeském kraji není v ústavu ani jedno dítě do tří let. I to podle zástupců mezinárodní organizace LUMOS jednoznačně ukazuje, že transformace péče je do jisté míry lokální záležitostí a mají ji v rukou kraje.
„Je to bezesporu o aktivním zapojení se, o lídrovství, o rozhodnutí se, že to jde,“ vysvětlila komunikační manažerka organizace LUMOS pro Českou republiku Barbora Křižanová.
Vedle proměny péče o ohrožené děti by se podle odborníků mělo Česko zaměřit především na prevenci, tedy pomoc biologickým rodinám, aby jim úřady nemusely dítě vůbec odebrat. Do péče o ohrožené děti se u nás ročně investuje 10 miliard korun. Do prevence jde přitom jen jedna miliarda.
